Jak se na Brentu dostat

Z Brna trvá cesta okolo osmi hodin. My jsme si ji rozdělili na dva dny s tím, že jsme vyrazili v pátek okolo 14 hod. Dojeli jsme až za Salcburk k Rakousko německým hranicím, kde jsme zakotvili u jezera Hechsee. U jezera je velké parkoviště, kde se dá v pohodě přespat. Doporučujeme ale za hezkého počasí vyrazit od jezera brzy, protože tady může být hodně lidí. 

Druhý den bylo krásné počasí, a tak jsme se zastavili v Innsbrucku na kafe a krátkou procházku centrem. Stará část měst je malinká a dá se projít za dvě hodiny bez návštěvy muzeí a podobně. Pokud máte čas a chuť, dejte tomu městu víc času. Nám se tam moc líbilo. 

Přejeli jsme hranice Itálie a dojeli k Lago di Tovel. Lago di Tovel, nazývané také jako červené jezero je zapsáno na seznamu Unesco. Je velmi turisticky oblíbené. A není divu. Okolo jezera vede 3 km trasa, na které se můžete zastavit na koupačku, v restauraci nebo si udělat vlastní piknik. 

K večeru jsme dojeli k městu Madonna di Campiglio, které je také ideálním výchozím bodem treku.  

Ferratový přechod Brenty

Brenta nabízí nespočet tras na jeden i více dní. Nejznámější trasou je však ferratový přechod po trase via Bocchette, který se dá různě kombinovat dle toho kolik dní chcete v horách strávit. Hlavní ferratová trasa vás provede skrze skalní římsy, kolem skalních věží vysokých přes 3000 metrů i skrytých ledovců. Jednotlivé části via ferraty jsou rozděleny pomocí horských chat, které vám večer nabídnou zaslouženou odměnu v podobě bohaté snídaně a útočiště při nepříznivé počasí. My jsme během tří dnů zažili nádherné azura, kroupy, bouřku i fotogenické mraky s mlhou. 

Chaty – rifugio Brenty

Chaty na trase vám poskytnou veškerý komfort, ale je potřeba si je rezervovat s dostatečným předstihem. V sezóně bývají plné. V chatě je možnost objednat si večeři a snídani, což doporučujeme. Je to sice dražší, ale pochutnáte si. Večeře se skládají ze dvou jídel – hlavní jídlo a dezert. Snídaně byla na chatě Tuckett formou bufetu, na chatě Alimonta roznášeli. Během dne si můžete vychutnat kávu, pivo, lokální víno a mnoho dalšího. 

Chaty mají několik sdílených pokojů, sdílené koupelny a WC. Chata Tuckett je menší a starší. Má pouze dva záchody, z nichž jeden je turecký. Takže pokud ráno spěcháte nebo se chcete vyhnout frontám, doporučujeme přivstat si. Sprchy jsou placené. Slibují sice teplou vodou, ale nejspíš vystačí jen pro první příchozí.

Na trase jsou oblíbené tyto chaty: Tuckett, Alimonta, Brentei, Pedrotti. Ceny za noc včetně jídla se pohybují okolo 70 EUR. 

TIP: Pokud jste členy Alpenverein, zeptej se na slevu. Minimálně na chatě Tuckett ji poskytují.

Náročnost ferraty

Celkově je ferrata značená jako A až C, přičemž náročné úseky se nachází za chatou Rifugio Tuckett a ke konci u chaty Rifugio Pedrotti. Trasu zvládnou i méně zkušení lidé, ale nedoporučuji ji pro lidi trpící závratí. Skalní římsy vedou opravdu ve výšce a najdete zde i několik kolmých žebříků. Na trase ale denně nastoupáte až 1000 metrů místy po nepříjemném terénu jako je suťovisko. Jednoduchosti nepřidá ani váha na zádech. My jsme se sebou brali i mačky a cepín, které jsme nakonec nevyužili, což je na váze docela znát. Snažte se omezit množství věcí na minimum. Během přechodu vás také může překvapit počasí, které se v horách mění doslova během pár minut.

Oficiální délka trasy via Bocchette je čtyři dny, ale dá se zkrátit nebo naopak prodloužit. V horském masivu je několik dalších ferrat, které lze využít. U chaty Rifugio Pedrotti se většina lidí rozdělila na dvě skupiny. Jedni zvolili sestupovku směr Madonna do Campiglio, další naopak vyrazili vyzkoušet ferraty v okolí chaty a zůstali ještě několik dní. My jsme se rozhodli vrátit a užít si dovolenou i na jiných místech Itálie.

1. den – z Madonna di Campigli k chatě Rifugio Tuckett

Z Madonna di Campiglio jsme vyrazili lanovkou do Passo del Grosté. Převýšení je tady 1000 metrů, a proto většina lidí volí právě lanovku. Lístek si musíte koupit až do Passo del Grosté – nejvyšší stanice. Cena za lanovku se pohybuje okolo 35 EUR. Z horní stanice lanovky pokračuje cesta na začátek ferraty bez nutnosti použití vybavení. K ferratě vás dovedou ukazatele. My jsme se nechali zmást horolezci a špatně odbočili. Vyzkoušeli jsme si tak kousíček lezeckého úseku směrem na Cima Grosté. No, naštěstí jsme si včas uvědomili, že tudy cesta nevede a museli se vracet. 

Samotná ferrata je jednoduchá a není se kde ztratit. Nejhorší je asi sestup k chatě Tuckett, který vede z části suťovisky. Sestoupit se k ní dá po ferratě Osvaldo Orsi. 

2. den – od rifugio Tuckett k chatě rifugio Alimonta

Druhý den budete muset vyšlápnout zpět do sedla Bocca del Tuckett a odtud pokračovat kolem Cima Brenta do sedla Bocchette Bassa del Massodi. My jsme tuto část bohužel nešli z důvodu špatného počasí. Od předešlého dne ukazovaly všechny předpovědi, že kolem poledne druhé dne přijdou bouřky. Cesta k chatě trvá cca 6 hodin, což bychom s ranní snídaní nestihli. Někteří vyrazili už v 5 hodin ráno, jiní to riskli v osm hodin ráno a ostatní se vydali ferratou Sentiero Sosat. Tu jsme šli i my. Ferrata je spíše choďák a nabízí jen jeden docela krátký ferratový úsek, ale i tak jsme si ji i ty výhledy užili. 

Nakonec jsme se ani my bouřce nevyhli. Déšť, kroupy, blesky, hromy přišli cca o dvě hodin dříve, než říkali všechny předpovědi. Počasí se změnilo doslova z minuty na minutu. Naštěstí nás to chytlo až za ferratou, ale i tak to nebyl příjemný zážitek. Ocelová lana a železa jsou v podstatě hromosvody a je to velmi nebezpečné. Na chatu jsme dorazili promočení na kost. A nejen my, ale i všichni ostatní výletníci. Během celé trasy jsme potkávali pořád stejné lidi, převážně čechy. Všichni mají většinou stejný směr i podobný plán. U první večeře se seznámíte a u poslední rozloučíte. Chata Alimonta nás sice mohla ubytovat až za několik hodin, ale poskytla nám aspoň místo na převlečení a sušení věcí. Cca za dvě hodiny vysvitlo sluníčko a už nezalezlo. Hold, hory jsou hory a člověk musí být připravený na všechno. 

TIP: Alternativou k chatě Alimonta je chata Brentei, která je o něco níže. Někteří z ní vyráží směr Cima Tossa.

3. den – od rifugio Alimonta k chatě Brentei a do města Madonna di Campiglio

Třetí den vás opět čeká nástup zpět do sedla Bocca degli Armi, který není tak náročný jako druhý den. Na mapy.cz tento úsek vede skrz ledovec, na který jsme byli vyzbrojeni. Nicméně se ukázalo, že se dá docela snadno obejít, a tak i my jsme šli s davem. Říká se, že třetí úsek je nejkrásnější. Bohužel jsme vynechali druhý úsek, takže nemůžu posoudit, ale ano. Tady vás čekají ty krásné výhledy a skalní římsy, které jsou pro Brentu ikonické. Vychutnáte si nádherné výhledy, užijete nejhezčí úseky ferraty. V této části končí i hlavní ferrata via Bocchete v kolmé stěně s kramlemi. Ale nebojte, úsek je krátký a není náročný. 

Odtud jsme měli v plánu dojít k chatě rifugio Brentei a ještě jeden den přespat. U chaty jsme nakonec byli ve 13 hodin odpoledne, a proto jsme se rozhodli sestoupit až do města. Šli jsme přes Valle de Fridolin k rifugio Casinei až k Hotelu Vallesinella. Odtud to buď můžete dojít pěšky, nebo si zaplatit autobus, který vás doveze zpět na parkoviště k lanovce. Na autobus se zeptejte u parkoviště.

Co sebou na přechod Brenty

• batoh o velikosti 30 až 40 litrů
• dobré a pevné boty – pohory nad kotníky

• přezůvky do chaty (v omezeném počtu lze i půjčit)
• ferratové vybavení (sedák, prsák, ferratovou brzdu, helmu, rukavice)
• vložku do spacáku (prodává se v Decathlonu za pár korun) nebo tenký spacák – na chatě jsou peřiny, ale z důvodu hygieny se požaduje ochrana v podobě vložky nebo spacáku
• čelovku
• lékárničku
• sluneční brýle
• opalovací krém
• balzám na rty a krém na obličej
• dostatek vody (na chatách lze dokoupit)
• doklady + cestovní pojištění
• oblečení do hor  

Brenta, ačkoliv vlastně nepatří do skalní skupiny Dolomit zapsaných v UNESCO, je úžasná. Rozhodně se tam chci ještě vrátit a vyrazit na průzkum zbylé části masivu.

The post Přechod Brenty po ferratě Via delle Bocchette na tři dny appeared first on Ještě jedna cesta.

První výlet jsme vzali přes Benátky, kde jsme si chtěli vychutnat atmosféru města bez návalu turistů v době covidu. Alespoň k něčemu byl covid dobrý. Potom jsme se na pár dní přemístili do oblasti kolem Cortiny d’Ampezzo. Líbilo se nám tolik, že jsme se do Cortiny o rok později vrátili na prodloužený víkend. A co jsme všechno zažili?

Epické vrcholy Tre Cime

Tre Cime zná asi každý vášnivý turista. Jet do Dolomit a vynechat toto místo by byl skoro hřích. Většinou tady můžete očekávat davy turistů včetně rodin s dětmi a kočárky, ale jde jim utéct. 

Výchozím bodem k Tre Cime je chata Rifugio Auronzo kousek pod vrcholy. K ní se můžete dostat několika způsoby.

Autem můžete vyjet na parkoviště u chaty. Budete si muset zaplatit za průjezd silnicí od jezera Misurina cca 25 euro. Výhledy jsou po cestě určitě úžasný, ale jestli to opravdu stojí za to, nedokážu posoudit. Pokud se rozhodnete jet autem, vyražte brzy. Kapacita je omezena a později už byste mohli mít smůlu. Druhou variantou je využít autobus, který jezdí v pravidelných intervalech od jezera Misurina. Třetí možností je vyšlapat k vrcholům pěšky. 

My jsme to vzali pěšky po trase Misurina Casello – Rifugio Auronzo, která je značená i v mapy.cz. Cesta vás dovede přímo k chatě a není nějak extra náročná, ale pro kočárky rozhodně není. Za odměnu nás už u chaty čekaly parádní výhledy do všech stran.

Naším cílem bylo vrcholy Tre Cime obejít, a potom se vrátit pěšky dolů k autu jinou cestou. Došli jsme tedy k rozcestí Forcella Lavaredo a odtud ke Col Forcellina, kde jsme si za odměnu daly dobrou polévku a kávu. Po první rozcestí je cesta vhodná pro kočárky. Potom davy trochu zřídnou a trasa se stává trochu “přístupnější”. Tato část cesty není vůbec náročná a určitě ji zvládnou i ti, kteří do hor často nechodí. Rozhodně stojí za to. Pořád jsme fotili a fotili a nemohli se na tu krásu vynadívat. 

Po dobré kávě jsme pokračovali dál cestou k rozcestí Forcella del Col de Medo. Odtud se můžete vydat zpět k chatě Auronzo. My jsme pokračovali strmým sestupem dolů dál po trase až k jezeru Misurina. A tady jsme nepotkali ani živáčka. Pokud tedy hledáte klidnou trasu, toto můžeme určitě doporučit.

Tre Cime jsme z časových důvodů vzali trochu z rychlíku. Moc nás mrzelo, že jsme nevyzkoušeli vyhlášené ferraty různých obtížností a neužili si výhledy i v noci. Tak snad příště. Určitě se sem ještě vrátíme. 

Cerro Cinque Torri

Jeden den jsme měli v plánu Cerro Cinque Torri. Vyrazili jsme, ale počasím nám bohužel moc nepřálo. Auto jsme nechali na hlavní silnici z Cortiny do Passa Falzarego. Jednou ze značených tras jsme se vydali přímo k chatě Rifugio Scoiattoli, kde začal hrozný liják, všechny vrcholky se schovaly za mraky a výhledy byly ty tam. Cerro Cinque Torri jsme viděli jen na pár chvil. Chvilku jsme čekali, zda déšť nepřejde, ale nepřešel, a tak jsme se rozhodli sejít zpět k autu. Na Cinque Torri se lze dostat z několik stran. Oblíbené trasy jsou:

• vyjít z Passo Falzarego a jít kolem vrcholu Averau a stejnojmenné chaty. Odtud k Cinque Torri a podobnou cestou zpět. 
• vyjít z Passo Giau a udělat okružní trasu k chatám Averau a Forame. Kdo by se nudil, může zdolat krátkou ferratu Averau, která má asi 700 metrů a obtížnost B. 

Na obou trasách budete mít za pěkného počasí výhledy na Marmoladu, Toffanu a Piz Boe. 

Passo Giau a Passo Falzarego

Všechny průsmyky v Dolomitech jsou dechberoucí. Ty výhledy opravdu stojí za to, zvlášť pokud se rozhodnete zde třeba strávit noc. Do Passa Giau jsme se rozhodli vyjet jen na otočku, v Passo Falzarego jsme přespali v autě. Průsmyky k tomu doslova vybízí. V Passo Falzarego je několik parkovišť, kde lze zakotvit. Určitě tady nebudete sami. Doporučujeme vyjet až na nejvyšší plac, kde jsou ty nejhezčí výhledy. 

My máme Passo Falzarego spojené s nezdarem při vaření večeře. Po celodenním výletě jsme do průsmyku dojeli hladoví a těšili se na véču v podobě těstovin, omáčky, zeleniny a teplého čaje. Bohužel jsem zjistila, že jsem koupila bombu, která mi nesedí s vařičem. Nakonec jsme se museli spokojit s chlebem a suchým salámem. Začátečnické chyby se prostě stávají opakovaně. Co naplat. Do spacáku jsme zalézali s vědomím, že nás druhý den odpoledne čeká shánění bomby, ale i další zážitky. Tentokrát naše kroky povedou na ferratu.

Via Ferrata Degli Alpini

Ferraty jsme poprvé zkusili na výletě u Dachsteinu a hrozně nás to bavilo. Vzali jsem si tedy vybavení i do Dolomit. Potíž s ferratama v Dolomitech je ta, že na ně jsou dlouhé nástupy. Častokrát se doporučuje přespání na chatách někde na kopci. Měli jsme vytipovanou ferratu u jezera Sorrapis a u Seccedy, ale z časových důvodu, jsme je museli oželet. Našli jsme ale super ferratu, která se nachází hned u Passo Falzarega.

Ferrata Degli Aplini začíná kousek nad restaurací Ristorante gril Da Strobel a nástup na ní trvá cca půl hodinky. Obtížnost ferraty je B/C – určitě není pro začátečníky. Jedná se o strmé lezení s exponovanými místy. Po vylezení vás čekají nádherné výhledy do všech okolních stran a údolí.

Z vrcholku Col dei Bos jsme pokračovali pěšky k rozcestníku u bivaku Chiesa. Odtud se můžete vydat zpět k parkovišti. Pokud budete mít ještě dost sil, zkuste jednoduchou ferratu A/B, která vede skrz tunely ze 2. světová války. Kromě helmy tady nebudete potřebovat ani vybavení. Ferrata začíná u vyhlídkového místa u lanovky v blízkosti chaty Rifugio Lagazuio. 

Lago di Sorapiss

Kousek za městečkem Cortina se skrývá malé ledovcové jezero Sorapiss. Jeho tyrkysová barva doslova láká každého turistu k návštěvě. My jsme podobné jezero viděli snad jen v Patagonii přímo pod ledovci. Na Lago di Sorapiss jsme šli z průsmyku Passo Tre Croci. Tato trasa je oblíbená a většina lidí se po ní vrací i zpět. Cesta mi nepřišla nijak náročná kromě závěrečného krátkého stoupání. Pro zájemce o ferraty se nad jezerem nachází ferrata Francesco Berti. Opět ten nástup na ní je delší a doporučuje se vyrazit buď brzy ráno nebo to spojit s přespáním na chatě. 

My jsme si jezero celé obešli a vydali se na cestu zpět. Hned na prvním rozcestníku jsme odbočili doleva a namířili si to do strmého kopce mezi borovicovými keři na vrchol Forcella Marcuoira. Tím jsme se vyhli hlavnímu davu a navíc si užili parádní výhledy až na Tre Cime. Výšlap to byl teda celkem náročný, ale stál za to. Z vrcholu jsme sešli přímo k autu v Passo Tre Croci. Kdo by chtěl, trasu si může prodloužit až k chatě Rifugio Capanna Tondi.

Secceda

Na Seccedu jsme měli políčeno už delší dobu a vlastně to byl hlavní cíl naší druhé výpravy do Dolomit. Tento skvost Dolomit najdete asi dvě hodiny jízdy autem od Cortiny v přírodním parku Puez Odle. V létě je okolí obklopené turisty, ferratisty a lezci. V zimě tato oblast patří mezi top lyžařské lokality. Oblíbený je známý okruh Sella Ronda, který spojuje čtyři lyžařská střediska. Rozhodně můžu doporučit, každý si tady najde to své.

Naše trasa začínala v údolí Val Gardena z městečka Santa Christiana Valgardena. Vzhledem k tomu, že jsem si předchozí den natáhla na ferratě sval na noze, nechali jsme se vyvést lanovkou k chatě Col Raiser. Další možností je využít lanovku z vesnice Ortisei, která je k vrcholu blíže, ale je o něco dražší. Přímo z údolí vede několik turistických tras, které určitě stojí za to. Můžete to vzít třeba kolem kostela St. Jacob na vrchol Pic Monte nebo si trasu prodloužit a jít z města Selva. Záleží jen na vaší kondici a chuti.

My jsme si udělali asi 10 km okruh přímo nahoře. Od chaty Col Raiser jsme šli nejprve směr restaurace Fermeda a odtud okruhem až ke stanici druhé lanovky k samotné Seccedě. Nejkrásnější část cesty vedla nad vrcholkem Seccedy ke skalnímu útvaru Pieralongie. Od skalního útvaru jsme to vzali zpět dolů k lanovce, ale nabízí se zde několik možností kam pokračovat. Můžete dojít třeba až na vrchol Col dala Pieres nebo k chatě Regensburger Hütte. 

Po cestě potkáte několik vyhlídkových míst, kde se můžete podívat na přesné názvy vrcholů kolem vás. Za vámi budou vrcholky Fermedy (Pitla Fermeda, Grana Fermeda, Gran Odla), před vámi vrcholy Langkofel, Goldknofl nebo třeba Piz Boe. 

Secceda za návštěvu určitě stojí a věřím, že ani ta naše nebyla poslední. Máme tam totiž vyhlídlou ferratu Sas Rigais, kterou jednou musíme zdolat. 

Lago di Braise

Naším posledním cílem bylo jezero Lago di Braise. Vlastně jsme k němu jeli už podruhé. Na prvním výletě jsme vyjížděli z Cortiny dost pozdě a bohužel už nás k jezeru autem nepustili. Tentokrát jsme nenechali nic náhodě a rozhodli se, že u jezera přespíme v autě. Kousek od jezera se nachází dvě parkoviště, které jsou zpoplatněné a může se zde parkovat přes noc. My jsme však za parkování neplatili, protože jsme přijeli pozdě večer a ráno si přivstali na východ slunce a odjížděli před osmou hodinou. Neměli jsme tedy ani komu zaplatit.

Měli jsme šanci vidět jezero večer i brzy ráno. Jsou to ideální časy v případě, že se chcete vyhnout davům. Potkáte tam jen ranní ptáčata (většinou fotografy) a budete mít čas najít si místečko jen pro vás. Vycházející slunce pomalu rozzáří horu Croda del Becco, která se zrcadlově odráží na hladině jezera. Pokud máte čas, můžete si jezero celé obejít a pak si vychutnat výbornou kávu v místní restauračce.

A kam dál? Pokud máte na Itálii více času vyražte na ferratový přechod pohoří Brenta.

The post 7 tipů na výlety v Dolomitech: zkombinujte ferraty i turistiku appeared first on Ještě jedna cesta.

Katánie je jedno ze tří měst na Sicílii, ve kterém se nachází mezinárodní letiště. Zvolit si toto město jako své příletové není vůbec špatné. Jednoduše se z něj dostanete do nedalekého města Syrakusy, na Etnu nebo do historického města Taormina. Do centra Katánie jezdí z letiště bus. Existují dvě možnosti, jak se do centra dostat. Buď využít Alibus za 4 eura nebo městskou dopravu bus 524, který stojí jen 1 euro. Konečná zastávka tohoto busu je Piazza Paolo Borsellino. Alibus zajíždí ještě do vzdálenějších ulic jako je Via Etnea.

TIP na ubytování: Na první noc jsem si zarezervovala hostel City-In Hostel B&B kousek od náměstí Piazza Paolo Borsellino. Hostel má skvělou pozici kousek od hradu Castello Ursino a je moc pěkný. K dispozici je menší zahrádka s posezením, kuchyň. Pokoj měl vlastní i vlastní koupelnu.

Obchůdky bývají ve městech otevřené až do půl desáté. Já jsem měla štěstí, protože ve městě zrovna probíhal festival pouličních umělců, takže jsem měla o zábavu i jídlo postaráno. V okolí hradu byly rozmístěny asi tři pódia, na kterých probíhalo představení umělců. Od herců, básníků, malířů až po hudebníky. Na festivalu samozřejmě nesměly chybět stánky s jídlem, pitím a suvenýry.

Katánie a její historické památky

Katánie je město, které člověka moc nenadchne. Obecně jsem ze sicilských měst měla docela smíšené pocity. V centru města jsou vždy historické památky a docela čisto. Jakmile ale projíždíte na okraji, naskytne se vám spíš pohled na špinavé a neudržované domy. Historické památky jsou postaveny z černého lávového kamene v barokním stylu.

V podstatě je všechno soustředěno okolo náměstí Plaza Duomo. Katedrála svaté Agáty, zasvěcená patronce města, a stejnojmenný kostel. Dále pak radnici, několik barokních paláců a kašnu Fontana dell’Elefante. Já jsem se na náměstí stavila i na kávičku, abych si to trochu zpestřila. Kousek od náměstí najdete hrad Castello Ursino, který původně střežil vjezd do přístavu. Nyní však stojí téměř uprostřed města. Jak je to možné? Tento fakt způsobila erupce sopky Etny v roce 1669, která zničila celý přístav a posunula pobřeží až o 2 kilometry. Od té doby byl hrad využíván jako věznice a nyní je v něm umístěno muzeum.

Určitě byste neměli vynechat rybí trh, který se koná každý den kousek od náměstí. Kromě čerstvých ryb zde najdete i ovoce či zeleninu. Ve městě bývají pravidelně trhy a blešáky všech možných výrobků za skvělé ceny.

Novější a modernější částí Katánie protíná ulice Via Etnia s výhledem na Etnu, kde najdete řadu moderních obchodů. Za procházku určitě stojí už jen kvůli tomu výhledu. Budete-li mít více času zajděte se podívat do místního přístavu a vychutnejte si z jedné z restaurací místní skvělou gastronomii.

TIP: V Katánii si půjčte auto a vyražte poznávat další kouty Sicílie. Nebudete omezeni na hromadnou dopravu, která na Sicílii moc nefunguje a hlavně nejezdí všude. Půjčovny se nachází hned na letišti. Z budovy se dejte vlevo.

The post Katánie. Sicilské město přímo pod Etnou appeared first on Ještě jedna cesta.

Město se táhne od Jónského moře až na horu Monte Tauro. Zvláštností města je lanovka, která spojuje pobřeží (místní letoviska a pláže) s vrcholem hory, kde se nachází historické centrum. 

Jak se dostat do Taormini a kde parkovat

Do Taorminy se dostanete celkem pohodlně vlakem nebo autem. Auto je pohodlnější, protože se nebudete muset vázat na další dopravní spoje, ale…všechno jde. Autem je do historické části města zakázán vjezd, ale najdete zde několik placených parkovišť, kde autíčko můžete bezpečně nechat. Do centra města jezdí každou chvilku zdarma veřejná doprava. My jsme využili parkoviště “Parcheggio Lumbi”. Autobus nás odvezl téměř před bránu města Porta Messina. 

TIP: Pokud budete cestovat vlakem doporučujeme hledat jízdní spoje na trenitalia.com. 

Procházka městem. Co určitě nevynechat.

Řecké divadlo Teatro Grecko

My jsme prohlídku historické části zahájili u brány Porta Messina, která otevírá slavnou ulici Corso Umberto. Na konci ulici najdete naopak bránu Porta Catania. Po chvíli jsme se dali doprava na ulici Via Teatro Greco a kolem náměstí Piazza Emanuele došli až k divadlu. Jedná se o druhé největší divadlo na Sicílii (hned po tom v Syrakusy) s průměrem 120 metrů. Pro mě bylo toto divadlo asi to nejkrásnější, co jsem na Sicílii viděla. Historikové předpokládají, že divadlo bylo původně postaveno jako Řecké, později však přestaveno Římany. Římani ozdobili divadlo typickými sloupy a přidali sochy. Využívali ho také ke gladiátorským hrám a bojům. Specifické je jeho umístění vysoko nad mořem. Očarovaly mě výhledy na Jónské moře, nedalekou Etnu, paláce a kamenné domy města. Dnes se stále pořádají v divadle představení. Mít více času, určitě bych neváhala na nějaké představení zajít.. A neváhejte ani vy, pokud budete mít tu možnost.  

Výborná granita v Bam baru

Našim dalším cílem byl Bam bar, kde jsme si vychutnali kávu a skvělou granitu. Podobá se ledové tříšti, ale na Sicílii je mnohem chutnější. Vyrábí se z čerstvého ovoce a můžete si ji vychutnat v různých příchutích. Já jsem ji na Sicílii zkusila několikrát, ale ta v Bam bar byla jednoznačně nejlepší. Sicilané si ji dává nejčastěji ke snídani společně se sladkou brioškou. 

Slavná ulice Corso Umberto

Odtud jsme se proplétali uličkami až k hlavní ulici Corso Umberto. Tady najdete spouuustu butiků, kaváren, restaurací, barů a paláců. Určitě se zastavte u paláce Corvaja z normanského období. Určitě neminete kostel Santa Catarina nebo San Guissepe, galerie a muzea. Ulici uzavírá náměstí Piazza IX Aprile s výhledem na hrad. Já mám na Itálii nejradši ty úzké uličky, ve kterých se člověk může proplétat i několik hodin. Toho nemám nikdy dost. Pokud chcete poznat historii města, můžete si zaplatit prohlídky i s průvodcem. Zajděte si do místního informačního centra (u brány Messina), kde si můžete vybrat prohlídku dle vašeho výběru.

My jsme procházku zakončili obědem kousek od brány Catania s výhledem na moře. Chtěli jsme si užít i trochu místních plážích. K těm se dostanete buď zmiňovanou lanovkou, pěšky, hromadnou dopravou a nebo sjedete pod kopec autem. 

Taorminské pláže

Pláže se nachází po celém pobřeží. Nejblíže je pláž Isola Bella a Mazzaro. My jsme si vybrali Isola Bella. Říká se jí “perla Středomoří”. Nachází se u ní stejnojmenný ostrůvek, který byl prohlášen v roce 1998 jako přírodní rezervaci. Když budete mít dlouhou chvíli, můžete ho jít prozkoumat. Je spojen tenkým pruhem pláže, který mizí a znovu se objevuje podle přílivu a odlivu moře. Čistá místní voda dovolí šnorchlování i potápění. Pláž je oblázková. Vemte si tedy něco pohodlného na ležení. Díky tomu, že je pláž dobře dostupná pro všechny, je tady i hodně lidí. Věřím tomu, že přes den je problém najít místo na ležení.  

Pokud hledáte klidnější pláž, zkuste nedaleké pláže Giardini Naxos, Mazzaro, Letojanni, Villagonia nebo Spisone. Více můžete najít na stránkách města Taorimina. 

The post Taormina: Co vidět a nevynechat appeared first on Ještě jedna cesta.

TIP: Vlaky na Sicílii jezdí pouze kolem pobřeží a jízdní řády lze najít na trenitalia.cz. Jízdenku jde koupit buď on-line na stránkách nebo přímo ve stanici. Člověk trochu očekává luxusnější vlaky jako v západních zemí Evropy, ale vlaky jsou spíš podobné naším českým drahám.

První zastávka „Parco Archeologico“

Moje první kroky vedly do archeologického parku „Parco Archeologico“ na severu města. Na blízkém parkoviště lze rovnou koupit i vstupenku za 10 eur. Jak už to bývá, člověk musí projít nejprve všechny stánky se suvenýry, než se dostane k pokladně. Mým prvním cílem v archeologickém parku bylo největší řecké divadlo na Sicílii. Divadlo vás ohromí svou velikostí. V květnu a v červnu zde stále probíhá několik představení stejně jako v nedalekém řeckém divadle v Taormině. Nahoře nad hledištěm se nachází malé jeskyně. Z jedná z nich tříští voda, kterou údajně herci používali při hrách, kdy nechali zatopit celé jeviště.

Další zajímavosti jsou jeskyně u bývalých lomů „Latomia“, které se využívaly jako vězení. Krátkou procházkou jsem se dostala až k hluboké jeskyni „Dionýsovo ucho“. Proč ten název? Jednak jeskyně vypadá jako velké ucho, ale hlavně dříve sloužila jako věznice. Jeskyně má skvělou akustiku, takže když vězňové plánovali útěk, hlasy se tak rozléhaly tak, že je císař Dionýsios slyšel a plány jim zmařil. Stavit se také můžete do galerií, ale na to já moc nejsem. Prošla jsem si celý park a pokračovala dál do města. Konkrétně jsem namířila do starého města na ostrově Ortygia.

Památky starého města Syrakusy

Ortygia je protkané úzkými uličkami, které vás provedenou od jedná památce ke druhé. S pevninou je spojen mostem Ponte Nuovo. Hned na začátku ostrova narazíte na Apollónův chrám z roku 570 př.n.l. Určitě byste neměli vynechat katedrálu Santa Maria delle Colonne na náměstí Piazza Doumo. Kromě toho tady nemůžete minout biskupský palác, kostel sv. Santa Lucia alla Badia, Palazzo Beneventano del Bosco, a Radnici.

Ostrov uzavírá hrad Maniace, který dříve sloužil jako kasárna. Od hradu to vezměte podél pravého pobřeží až k Arethúsinu pramenu, který byl ve starověku jediným pitným zdrojem města. Odkud ten název? Říká se, že do pramenu byla proměněna nymfa Arethúsa z družiny bohyně Artemis, do které se zamiloval říční bůh Alfeiros. Bohyně Artemis ji proměnila do pramene, aby ji před ctitelem ochránila. Díky tomu se Arethúsa dostala pod zemí z Řecka až do Syrakus. Pokračujte ještě kousek po pobřeží a zastavte se na oběd či večerní na místním trhu. Můžete zkusit něco z místních mořských specialit nebo si koupit něco na sebe.

Syrakusy je město, které má něco do sebe. Příště bych ve městě určitě zůstala přes noc a vyrazila do Ortygie na večer, abych si užila večerní ruch místních kaváren a restaurací. Já jsem byla v centru odpoledne v době italské siesty. Možná díky tomu, mé očekávání tohle městečko lehce zklamalo.

TIP: Ze Syrakusy je to co by kamenem do hodil do turistického městečka Taormina. Nenechte si ujít starověké divadlo nebo prozkoumejte místní pláže.

The post Archimedovo město Syrakusy appeared first on Ještě jedna cesta.

Opatření v Benátkách v době korony

Cestování v této době má svá úskalí, ale i výhody. Víme o tom své. Dostat se z Jižní Ameriky nebyla moc sranda, ale cestování po evropských městech je skvělé. Proč? Hlavně kvůli menšímu počtu návštěvníků. V Itálii mají dost přísná pravidla, co se nošení roušek týče. Nosí se povinně všude, kde je větší výskyt lidí (MHD, obchody, restaurace, hotely apod.). Dokonce když jdete do restaurace, musíte ji mít na obličeji. Sundáte ji až si sednete ke stolu. Pokud jdete na záchod, opět musíte nasadit. V některých restauracích mají mezi stoly i plexiskla. Nechybí ani dezinfekce. Z mého pohledu je větší riziko nákazy v ČR než v Benátkách. 

Jak se dostat do Benátek?

Způsobů je hodně. Velmi často vypravují letecké společnosti docela levné lety. Při nějaké akci se můžete dostat s cenou letenky pod 1000 Kč. Sledovat můžete třeba společnost WizzAir, Ryanair nebo EasyJet. Většina letadel přistane na hlavním letišti Marco Polo. Odtud se dostanete pohodlně autobusem.

Další možností je využít autobusy. Pravidelně jezdí do Benátek Flixbus i žluťák RegioJet. Cena se pohybuje okolo 1000 Kč, ale i zde občas najdete akční jízdenky. Autobusy přijíždí do městečka Mestre, které se nachází na pevnině. Ostatně Mestre pro vás možná bude výchozí místo i v případě, že přijedete autem stejně jako my.

My jsme do Benátek vyrazili již zmíněným autem. Chtěli jsme se cestou zpět vracet přes Dolomity. Tu volnost díky autu nic nenahradí. Cesta z Brna do Mestre trvá cca 8 hodin, což není taková hrůza a utíká to rychle. Kromě ceny za naftu si ještě do nákladů připočítejte rakouskou dálniční známku a poplatky za dálnice v Itálii. V Itálii se platí mýtné za určitý ujetý kus na dálnici. Podle toho se liší poplatky. Nejvíce jsme platili 18 euro, ale to byla opravdu velká část dálnice. Mýtné jde platit hotově i kartou. 

Po příjezdu pravděpodobně budete řešit parkování. Benátky se rozprostírají na několika ostrovech a s pevninou ho spojuje 4 km dlouhý most. Parkovat lze buď v Benátkách v místě, kde most končí nebo na pevnině v Mestre. Je jen na vás, kde auto necháte, ale pozor. Rozdíl v cenách je dost podstatný. V Benátkách za celodenní parking zaplatíte klidně i 20 euro naproti tomu v Mestre 5 euro. Parkovišť je v Mestre hodně. Jedním z nich je třeba parkoviště San Giuliano. 

TIP: Pokud se rozhodnete bydlet v Mestre, zkuste najít ubytování včetně parkovacího stání. 

Z Mestre do Benátek

Ani doprava z Mestre do Benátek není náročná. Využít můžete vlaky nebo autobusy z centra města. Vlaky jsou nejlevnější a nejrychlejší dopravou. Jezdí každé 2-10 minut, stojí cca 1,5 eura a cesta zabere jen 10 minut.

Další možností je využít autobusy ACTV. Tato společnost zajišťuje dopravu pro celé Benátky, a tak pokud si koupíte celodenní lístek, budete ho moci využít v autobuse i ve vaporettu. 

Ubytování v Benátkách

Ubytování je v Benátkách spousta. Záleží na vašich preferencích, zda chcete být v centru dění nebo vám nevadí dojíždět. Od toho se odvíjí také ceny. Čím blíže centra, tím vyšší ceny. Jestli chcete ušetřit, doporučujeme ubytovat se v Mestre. My zde měli ubytko na dvě noci pro dva lidi za 900 Kč, ale byl to jen pokojíček bez klimatizace a se sdílenou koupelnou. Konkrétní tip tedy nemáme. Na bookingu toho je spousta. 

Doprava po Benátkách

Benátky se rozprostírají na několika menších ostrovech. Lákají především díky svým vodním kanálům, které nahrazují městskou dopravu. Na ostrůvcích se lidé pohybují buď pomocí lodiček nebo pěšky. Ale jsou i výjimky. Na ty vzdálenější ostrovy se dostanete i autem pomocí trajektu. Jedním z nich je třeba ostrov Lido di Venezia.

Městská doprava je zajištěna pomocí tzv. vaporetto. Zastávky jsou na každém rohu a lístek lze koupit všude před nástupem na loď. Cena za jednu jízdu je 7,5 euro na 75 minut. Celodenní jízdenka vyjde na 20 eur. My jsme si koupili jízdenku celodenní. Jízdenka platí i na cestu autobusem z Mestre. Navíc jsme chtěli vidět víc než jen jeden ostrov a rozhodně se nám vyplatila. 

Vaporetto jezdí na všechny ostrovy, mají své jízdní řády i linky. Na každé zastávce je mapka, ve které je docela snadné se vyznat. Pokud si nechcete zaplatit drahý výlet v gondole, určitě zkuste alespoň MHD. Jízda přes hlavní kanál Canal Grande určitě stojí za to. 

Další možností je využít zmiňovanou gondolu. To je ale spíše turistická atrakce a odpovídá tomu i cena. Platí se za celou loďku, která je určena pro max. 5 lidí. Cena za gondolu je 80 euro / 40 minut. 

Co vidět v Benátkách

Na Italských městech mám nejradši úzké uličky plné kaváren, které dýchají jedinečnou atmosférou. Člověk se hned cítí jako pravý Ital, který si na baru dá rychlé espresso, vypije sklenku skvělého italského vína nebo si vychutná pravou italskou pizzu. Výjimkou nejsou ani Benátky. Jakmile se člověk vydá na průzkum, naprosto ho pohltí. „Ztrácet se” se ve zdejších uličkách je jednoznačně jedna z nejlepších věcí, co se zde dá dělat. Nikdy toho nebudete mít dost. Jakmile budete mít pocit, že už nic neuvidíte, objeví se před vámi další unikátních památka. Tak kam hlavně vyrazit?

Většina hlavních památek se nachází v částí San Marco. Dostanete se tam pohodlně vaporretem (stejnojmenná zastávka San Marco) přes největší kanál Canal Grande. Doporučujeme ulovit nějaké fajn místečko na kraji lodi, protože samotná cesta stojí za to. Kromě tradičních domečků uvidíte rovnou i několik památek. Budete proplouvat pod slavným mostem Ponte Rialto – mostem nářkům. Byl postaven v 16. století a spojuje Dožácký palác přímo s Novou věznicí. Symbolizuje poslední svobodný vzdech vězňů, kteří mohli naposledy vidět krásu Benátek. Plout budete kolem zlatého domu Ca d’Oro, paláce Ca Rezzonico, baziliky Maria della Salute a mostem Ponte dell Academie. Zajděte si na něj večer na západ slunce. Nabízí krásný výhled. 

Vaporreto nás vyhodilo na zastávce a my se vydali rovnou na náměstí sv. Marka. Mapu jsme moc neřešili, ale náměstí nemůžete minout. Nachází se na něm nejvíc památek, ale i nejvíc lidí. Za průzkum stojí určitě Bazilika sv. Marka, Dožácký palác a zvonice Campanille. Pokud chcete jít i dovnitř baziliky nebo paláce, doporučujeme vyrazit brzo ráno. V dopoledních hodinách se začínají tvořit fronty. Dokážu si představit, že lidi čekají na vstup i několik hodin. My jsme si vystáli řadu alespoň na zvonici, kde jsou vidět Benátky jako na dlani. Výhledy jsou úžasný. Uvidíte okolní ostrovy včetně renesanční baziliky San Giorgio Maggiore a baziliky Maria della Salute. 

Vstupy na památky

TIP: Pokud toho chcete zvládnout víc, vychází levněji denní lístek „Venezia Unica City Pass”. Ten zahrnuje všechny hlavní památky Benátek a vyjde na 27,90 eur. 

My jsme se pak začali toulat v uličkách. Došli jsme až k Arsenale de Venezia a cestou se zastavili u Ponte dei Sospiri a paláce Contarini del Bovolo. Pak jsme dostali chuť na kávičku a rozhodli se, že přejedeme na ostrov k bazilice Santa María della Salute. Tady nebyla ani noha a tak jsme si užívali úplně klidných uliček. Došli jsme až ke Galleria dell Accacemia a mostu Ponte dell Academie. Odtud jsme se vydali ke známému mostu Ponte Rialto, ať to vidíme i jinak než z lodi.

TIP: Dobré informace včetně cen za vstupy najdete na stránce Indroducing Venize.

Moře a koupání v Benátkách

Z několikahodinového chození jsme byli unavení, a tak jsme si zajeli odpočinout k moři. Na moře moc nejsme. Bohatě nám stačí hodinka odpočinku. Vyjeli jsme na ostrov Lido di Venezia, kde jsou pláže ke koupání. Moře není nic moc, ale docela mile mě to překvapilo. Tento ostrůvek má úplně jiný nádech. Je to v podstatě letovisko, kde najdete plno hotelů. Můžete se na něj dostat trajektem a jezdit zde autem. Ostrov je docela maličký a přejdete ho pěšky docela rychle. Jezdí zde i autobusové MHD. Většina pláží je soukromá. Chvilku trvalo než jsme našli tu pravou pro nás. 

TIP: Hledejte bar Coco Beach – na mapě je to severní bod vyznačené pláže. 

Návštěva ostrova Murano

Den jsme chtěli zakončit na ostrově Murano. Murano je hlavní sídlo benátských sklářů a je plné prodejen skleněných výrobků. Navštívit můžete i několik sklářských muzeí. Úzké domky na ostrově hrají všemi barvami a je to nádherná podívaná. My jsme měli v plánu najít si restauraci a vychutnat si v klidu skvělé jídlo. Bohužel se nám to nepodařilo. Našli jsme jen dvě otevřené restaurace, které se nám tolik nelíbily. Bohužel tento ostrůvek zel prázdnotou. Pokles návštěvníků z důvodu covidu je tady znatelný. 

Vrátili jsme se tedy na hlavní ostrov, kde jsme našli restauraci, která nabízela menu za dobrou cenu. Některé restaurace nabízí meníčka, která obsahují předkrm a hlavní jídlo. Většinou si můžete vybrat ze dvou jídel – těstoviny, mořské plody, ryby, maso. 

Benátky jsme zvládli za jeden celý den. Domů jsme dorazili až kolem půlnoci. Rozhodně si dokážu představit zůstat tady několik dní. Spojení historie, památek, dobrého jídla a pití, moře. Ideální dovolená. A nebo? Nebo to můžete protáhnout do Dolomity jako my a vyrazit třeba na trek okolo Tre Cime. 

The post Koronavirové Benátky – co vidět za jeden den appeared first on Ještě jedna cesta.