7 tipů na výlety v Dolomitech: zkombinujte ferraty i turistiku

Do Dolomit jsem poprvé vyrazila s mamkou na lyžovačku asi před 13 lety.  Od té chvíle jsme jezdili rok co rok. Staly se naší zimní srdcovou záležitostí – několik kilometrů upravených sjezdovek v každém ski areálu, krásné výhledy, západy slunce, skvělé jídlo, výborná káva, milí lidé. A tak jsme se s Davidem rozhodli vyrazit do Dolomit taky v létě. 

První výlet jsme vzali přes Benátky, kde jsme si chtěli vychutnat atmosféru města bez návalu turistů v době covidu. Alespoň k něčemu byl covid dobrý. 🙂 Potom jsme se na pár dní přemístili do oblasti kolem Cortiny d’Ampezzo. Líbilo se nám tolik, že jsme se do Cortiny o rok později vrátili na prodloužený víkend. A co jsme všechno zažili?

Epické vrcholy Tre Cime

Tre Cime zná asi každý vášnivý turista. Jet do Dolomit a vynechat toto místo by byl skoro hřích. Většinou tady můžete očekávat davy turistů včetně rodin s dětmi a kočárky, ale jde jim utéct. 

Výchozím bodem k Tre Cime je chata Rifugio Auronzo kousek pod vrcholy. K ní se můžete dostat několika způsoby.

Autem můžete vyjet na parkoviště u chaty. Budete si muset zaplatit za průjezd silnicí od jezera Misurina cca 25 euro. Výhledy jsou po cestě určitě úžasný, ale jestli to opravdu stojí za to, nedokážu posoudit. Pokud se rozhodnete jet autem, vyražte brzy. Kapacita je omezena a později už byste mohli mít smůlu. Druhou variantou je využít autobus, který jezdí v pravidelných intervalech od jezera Misurina. Třetí možností je vyšlapat k vrcholům pěšky. 

My jsme to vzali pěšky po trase Misurina Casello – Rifugio Auronzo, která je značená i v mapy.cz. Cesta vás dovede přímo k chatě a není nějak extra náročná, ale pro kočárky rozhodně není. Za odměnu nás už u chaty čekaly parádní výhledy do všech stran.

Naším cílem bylo vrcholy Tre Cime obejít, a potom se vrátit pěšky dolů k autu jinou cestou. Došli jsme tedy k rozcestí Forcella Lavaredo a odtud ke Col Forcellina, kde jsme si za odměnu daly dobrou polévku a kávu. Po první rozcestí je cesta vhodná pro kočárky. Potom davy trochu zřídnou a trasa se stává trochu “přístupnější”. Tato část cesty není vůbec náročná a určitě ji zvládnou i ti, kteří do hor často nechodí. Rozhodně stojí za to. Pořád jsme fotili a fotili a nemohli se na tu krásu vynadívat. 

Po dobré kávě jsme pokračovali dál cestou k rozcestí Forcella del Col de Medo. Odtud se můžete vydat zpět k chatě Auronzo. My jsme pokračovali strmým sestupem dolů dál po trase až k jezeru Misurina. A tady jsme nepotkali ani živáčka. Pokud tedy hledáte klidnou trasu, toto můžeme určitě doporučit.

Tre Cime jsme z časových důvodů vzali trochu z rychlíku. Moc nás mrzelo, že jsme nevyzkoušeli vyhlášené ferraty různých obtížností a neužili si výhledy i v noci. Tak snad příště. Určitě se sem ještě vrátíme. 

Cerro Cinque Torri

Jeden den jsme měli v plánu Cerro Cinque Torri. Vyrazili jsme, ale počasím nám bohužel moc nepřálo. Auto jsme nechali na hlavní silnici z Cortiny do Passa Falzarego. Jednou ze značených tras jsme se vydali přímo k chatě Rifugio Scoiattoli, kde začal hrozný liják, všechny vrcholky se zkovali za mraky a výhledy byly ty tam. Cerro Cinque Torri jsme viděli jen na pár chvil. Chvilku jsme čekali, zda déšť nepřejde, ale nepřešel, a tak jsme se rozhodli sejít zpět k autu. Na Cinque Torri se lze dostat z několik stran. Oblíbené trasy jsou:

  • vyjít z Passo Falzarego a jít kolem vrcholu Averau a stejnojmenné chaty. Odtud k Cinque Torri a podobnou cestou zpět. 
  • vyjít z Passo Giau a udělat okružní trasu k chatám Averau a Forame. Kdo by se nudil, může zdolat krátkou ferratu Averau, která má asi 700 metrů a obtížnost B. 

Na obou trasách budete mít za pěkného počasí výhledy na Marmoladu, Toffanu a Piz Boe. 

Passo Giau a Passo Falzarego

Všechny průsmyky v Dolomitech jsou dechberoucí. Ty výhledy opravdu stojí za to, zvlášť pokud se rozhodnete zde třeba strávit noc. Do Passa Giau jsme se rozhodli vyjet jen na otočku, v Passo Falzarego jsme přespali v autě. Průsmyky k tomu doslova vybízí. V Passo Falzarego je několik parkovišť, kde lze zakotvit. Určitě tady nebudete sami. Doporučujeme vyjet až na nejvyšší plac, kde jsou ty nejhezčí výhledy. 

My máme Passo Falzarego spojené s nezdarem při vaření večeře. Po celodenním výletě jsme do průsmyku dojeli hladový a těšili se na véču v podobě těstovin, omáčky, zeleniny a teplého čaje. Bohužel jsem zjistila, že jsem koupila bombu, která mi nesedí s vařičem. 🙁 Nakonec jsme se museli spokojit s chlebem a suchým salámem. Začátečnické chyby se prostě stávají opakovaně. Co naplat. Do spacáku jsme zalézali s vědomím, že nás druhý den odpoledne čeká shánění bomby, ale i další zážitky. Tentokrát naše kroky povedou na ferratu.

Via Ferrata Degli Alpini

Ferraty jsme poprvé zkusili na výletě u Dachsteinu a hrozně nás to bavilo. Vzali jsem si tedy vybavení i do Dolomit. Potíž s ferratama v Dolomitech je ta, že na ně jsou dlouhé nástupy. Častokrát se doporučuje přespání na chatách někde na kopci. Měli jsme vytipovanou ferratu u jezera Sorrapis a u Seccedy, ale z časových důvodu, jsme je museli oželet. Našli jsme ale super ferratu, která se nachází hned u Passo Falzarega.

Ferrata Degli Aplini začíná kousek nad restaurací Ristorante gril Da Strobel a nástup na ní trvá cca půl hodinky. Obtížnost ferraty je B/C – určitě není pro začátečníky. Jedná se o strmé lezení s exponovanými místy. Po vylezení vás čekají nádherné výhledy do všech okolních stran a údolí.

Z vrcholku Col dei Bos jsme pokračovali pěšky k rozcestníku u bivaku Chiesa. Odtud se můžete vydat zpět k parkovišti. Pokud budete mít ještě dost sil, zkuste jednoduchou ferratu A/B, která vede skrz tunely ze 2. světová války. Kromě helmy tady nebudete potřebovat ani vybavení. Ferrata začíná u vyhlídkového místa u lanovky v blízkosti chaty Rifugio Lagazuio. 

Lago di Sorapiss

Kousek za městečkem Cortina se skrývá malé ledovcové jezero Sorapiss. Jeho tyrkysová barva doslova láká každého turistu k návštěvě. My jsme podobné jezero viděli snad jen v Patagonii přímo pod ledovci. Na Lago di Sorapiss jsme šli z průsmyku Passo Tre Croci. Tato trasa je oblíbená a většina lidí se po ní vrací i zpět. Cesta mi nepřišla nijak náročná kromě závěrečného krátkého stoupání. Pro zájemce o ferraty se nad jezerem nachází ferrata Francesco Berti. Opět ten nástup na ní je delší a doporučuje se vyrazit buď brzy ráno nebo to spojit s přespáním na chatě. 

My jsme si jezero celé obešli a vydali se na cestu zpět. Hned na prvním rozcestníku jsme odbočili doleva a namířili si to do strmého kopce mezi borovicovými keři na vrchol Forcella Marcuoira. Tím jsme se vyhli hlavnímu davu a navíc si užili parádní výhledy až na Tre Cime. Výšlap to byl teda celkem náročný, ale stál za to. Z vrcholu jsme sešli přímo k autu v Passo Tre Croci. Kdo by chtěl, trasu si může prodloužit až k chatě Rifugio Capanna Tondi.

Secceda

Na Seccedu jsme měli políčeno už delší dobu a vlastně to byl hlavní cíl naší druhé výpravy do Dolomit. Tento skvost Dolomit najdete asi dvě hodiny jízdy autem od Cortiny v přírodním parku Puez Odle. V létě je okolí obklopené turisty, ferratisty a lezci. V zimě tato oblast patří mezi top lyžařské lokality. Oblíbený je známý okruh Sella Ronda, který spojuje čtyři lyžařská střediska. Rozhodně můžu doporučit, každý si tady najde to své.

Naše trasa začínala v údolí Val Gardena z městečka Santa Christiana Valgardena. Vzhledem k tomu, že jsem si předchozí den natáhla na ferratě sval na noze, nechali jsme se vyvést lanovkou k chatě Col Raiser. Další možností je využít lanovku z vesnice Ortisei, která je k vrcholu blíže, ale je o něco dražší. Přímo z údolí vede několik turistických tras, které určitě stojí za to. Můžete to vzít třeba kolem kostela St. Jacob na vrchol Pic Monte nebo si trasu prodloužit a jít z města Selva. Záleží jen na vaší kondici a chuti.

My jsme si udělali asi 10 km okruh přímo nahoře. Od chaty Col Raiser jsme šli nejprve směr restaurace Fermeda a odtud okruhem až ke stanici druhé lanovky k samotné Seccedě. Nejkrásnější část cesty vedla nad vrcholkem Seccedy ke skalnímu útvaru Pieralongie. Od skalního útvaru jsme to vzali zpět dolů k lanovce, ale nabízí se zde několik možností kam pokračovat. Můžete dojít třeba až na vrchol Col dala Pieres nebo k chatě Regensburger Hütte. 

Po cestě potkáte několik vyhlídkových míst, kde se můžete podívat na přesné názvy vrcholů kolem vás. Za vámi budou vrcholky Fermedy (Pitla Fermeda, Grana Fermeda, Gran Odla), před vámi vrcholy Langkofel, Goldknofl nebo třeba Piz Boe. 

Secceda za návštěvu určitě stojí a věřím, že ani ta naše nebyla poslední. Máme tam totiž vyhlídlou ferratu Sas Rigais, kterou jednou musíme zdolat. 

Lago di Braise

Naším posledním cílem bylo jezero Lago di Braise. Vlastně jsme k němu jeli už podruhé. Na prvním výletě jsme vyjížděli z Cortiny dost pozdě a bohužel už nás k jezeru autem nepustili. Tentokrát jsme nenechali nic náhodě a rozhodli se, že u jezera přespíme v autě. Kousek od jezera se nachází dvě parkoviště, které jsou zpoplatněné a může se zde parkovat přes noc. My jsme však za parkování neplatili, protože jsme přijeli pozdě večer a ráno si přivstali na východ slunce a odjížděli před osmou hodinou. Neměli jsme tedy ani komu zaplatit.

Měli jsme šanci vidět jezero večer i brzy ráno. Jsou to ideální časy v případě, že se chcete vyhnout davům. Potkáte tam jen ranní ptáčata (většinou fotografy) a budete mít čas najít si místečko jen pro vás. Vycházející slunce pomalu rozzáří horu Croda del Becco, která se zrcadlově odráží na hladině jezera. Pokud máte čas, můžete si jezero celé obejít a pak si vychutnat výbornou kávu v místní restauračce.

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.