Last updated on 16/09/2022
Kostarika je země, kde ani ty tři týdny nestačí. Byť se to zdá jako dlouhá doba, uteče to jako voda a rozhodně nestihnete všechno, co byste chtěli vidět. U nás to nebylo jiné. Na netu najdete stovky tipů na výlety, které prostě nebudete chtít vynechat. I já jsem měla jako vždycky velké oči a chtěla stihnout všechno. Někdy je však potřeba si vybrat a nechat si trochu prostoru pro odpočinek a hlavně vstřebání nových zážitků.
V Kostarice najdete místa pro milovníky treků v horách i pro plážové povaleče. Najdete tu termální prameny s výhledy na sopky, kávové plantáže, tropické džungle ideální pro pozorování zvířat, možnosti potápění a šnorchlování, muzea i skvělé restaurace pro sbírání nových gastro zážitků. My jsme chtěli od všeho trochu a podle toho jsme i plánovali.
Plánování před cestou
V Kostarice jsme byli přesně tři týdny včetně letů. Přiletěli jsme v úterý večer do San José a odlétali o tři týdny později v neděli. Nejsme zvyklí plánovat cesty ještě před odletem moc podrobně. Obvykle začínáme pročítat články a ukládat si místa, kam bychom se chtěli podívat třeba do worldee.com nebo Google map, kde se vám místo zobrazí přímo v mapě. Z toho nám pak vlastně vypadne první mapa cesty, kde je vidět i přibližná vzdálenost. Kostarika je sice malá země, ale některé přejezdy nám zabrali až 7 hodin.
Z této původní plánovací mapy jsme dále museli vybrat místa, která jsou fakt TOP a kam chceme, protože to prostě časově nevycházelo. V naší čtyřčlenné skupince to byl asi největší problém „zájezdu”. Sladit představy a očekávání všech je asi prvním krokem, spokojeného výletu po všech stranách. Nám se to nakonec překvapivě povedlo přes veškeré problémy na začátku a všichni jsme si to užili.
Plánovali jsme hlavně podle anglických článků. Těch najdete na netu opravdu hodně. Dívali jsem se i na místa na youtube, instagramu, pročítali tištěné průvodce a mnoho dalšího.
Itinerář naší cesty po Kostarice
1. den Vídeň – San José
Zajímá vás, jak jsme do Kostariky letěli a jaké to bylo. Mrkněte na náš první článek “průvodce Kostarikou”.
2. den San José – Cerro Alto – Cerro Frío – San Isidro – Quepos
První den v Kostarice jsme se všichni probudili před budíkem. Ráno jsme zahájili tradiční kostarickou snídaní a vydali se směr Quepos přes kopce Národního parku Los Quetzales. Park je pojmenován podle bájného ptáka Quetzal. Cestou jsme se zastavili na dvě krátké procházky.
Přírodní rezervace Cerro Alto
První z nich jsme našli náhodně podle mapy.cz – přírodní rezervace Cerro Alto. Nalákali nás vodopády z map, ale mnohem zajímavější byly turistické trasy. Rezervace byla soukromá a šlo vidět, že se o celou oblast perfektně starali. Nachází se tady tři turistické trasy o délce od dvou do pěti km. My jsme zvolili tu nejkratší, protože jsme měli před sebou ještě kus cesty. Rezervace je plná květin, ovoce a zajímavých rostlin. Pro nás to byla taková malá ochutnávka džungle. V rezervaci je k dispozici několik chatiček s možností ubytování. Pokud budete hledat klid uprostřed přírody, je to ideální místo.
O kousek dál jsme zastavili na kávu a jídlo v restauraci Soda 24 s výhledem na okolní hory.
Cerro Frío
Druhou zastávkou bylo Cerro Frío. Tady jsme očekávali výhledy na hory Talamanca, ale výhledy nebyly. Mraky zahalily všechny okolní kopce, ale hlavně cesta byla porostlá rostlinami, které bránily výhledu. V národním parku Los Quetzales je několik turisticky tras včetně možnosti výstupu na nejvyšší vrchol Cerro Chirripo ve výšce 3800 m.. Kdo by chtěl vyrazit, musí si v předstihu zajistit permit a objednat ubytování pod horou. Někde jsem četla, že to lze zvládnout i za den, ale výstup patří mezi náročnější a je třeba vyrazit brzy ráno.
San Isidro
Z hor jsme sjeli do města San Isidro, kde jsme měli v plánu zajistit peníze a simkartu. O výběru peněz a SIM kartě píšeme v našem informačním článku o Kostarice. Samotné městečko není nijak zajímavé. My jsme se tu chvíli bavili pozorováním místních lidí a nasávali jsme atmošku.
Odtud jsme se vydali směr město Quepos, kde jsme si přes booking zamluvili ubytování. Quepos byl pro nás výchozím bodem do národního parku Manuel Antonio.
3. den NP Manuel Antonio
Národní park Manuel Antonio je sice maličký, ale v Kostarice velmi oblíbený a jeden z nejnavštěvovanějších parků. Najdete tady dvě velké pláže, turistické trasy vedoucí skrz džungli, vodopád a samozřejmě zvířata. Park se otevírá v 7 hodin a zavírá v 16 hodin. Doporučuje se udělat rezervace předem na přesnou hodinu. Park je zavřený každé úterý. Do parku se můžete vydat sami nebo si najmout průvodce. Je zakázáno brát si dovnitř jakékoliv jídlo. Před vstupem jsou kontrolovány batohy, ale o hladu nebudete. Uprostřed parku najdete „bufet” s občerstvením, ale pozor na opičky zlodějky.
My jsme si na park vyhradili celý den. Stihli jsme ho projít skrz na skrz a měli i dostatek času na odpočinek na pláži. Více o parku si můžete přečíst v podrobném článku, který chystáme 🙂
4. den Quepos – vodopády Nauyaca – poloostrov Osa
Následující den byl přejezdový. Čekala nás poměrně dlouhá cesta na poloostrov Osa. Cestou jsme měli v plánu dvě zastávky – vodopády Nauyaca a městečko Uvita. Nakonec jsme stihli jen vodopády a rychlý oběd v Uvitě, ale rozhodně to stálo za to.
TIP: V Uvitě jsme se zastavili na oběd v restauraci Los Laureles na doporučení knižního průvodce. Moc se nám tam líbilo a hlavně chutnalo, i když se jednalo o vyšší cenovou (4000 CLP a více). Vyzkoušejte třeba Patacones nebo Chifrijo.
Vodopády Nauyaca se nachází cca 30 minut jízdy od města Dominical na silnici směr San Isidro uprostřed džungle. K vodopádům vede prašná cesta, kterou můžete zdolat buď pěšky nebo na koni. Cesta není náročná a na konci vás bude čekat odměna v podobě koupání přímo pod vodopády. Více o něm se dozvíte v podrobném článku (již brzy:)).
Na poloostrov Osa, do městečka Puerto Jimenez, jsme dorazili před 18. hodinou, kde nás ještě ten večer čekal check-in na několikadenní výlet do národního parku Corcovado.
5. a 6. den – poloostrov Osa a národní park Corcovado
Národní park Corcovado byl highlightem našeho výletu. Už několik týdnů dopředu jsme si rezervovali vícedenní výlet do nitra džungle a měli velké očekávání, které nakonec bylo naplněno.
Corcovado je jedním z nejvzácnějších parků Kostariky. Je tvořen tropickým pralesem, ale najdete tu třeba i mangrovové porosty a mokřady, nebo překrásné pláže. Biodiverzita Corcovada patří k nejvyšším na celé Zemi. My jsme se nejvíce těšili na pozorování zvířat.
Přečtěte si naše tipy pro Národní park Corcovado v podrobné článku.
7. den – městečko Puerto Jiménez
Zatímco šestý den ještě Jirka s Markét šlapali někde v džungli, my jsme ho měli ve znamení odpočinku. Užili jsme si poměrně dlouhé ráno v hotelu s výhledem na moře a rozmýšleli, co dál. Měla jsem sice namyšleno několik věci, které by šly dělat, ale nakonec se vše ukázalo jako příliš drahé nebo nedostupné.
A co lze v okolí Puerto Jimenez dělat?
- Tour do čokoládovny stojí okolo 40 dolarů a je dvakrát denně od 8:30 a od 14:00. Tour je nutné zakoupit v hotelu nebo se poptat místních. My jsme zkusili na místo dojet na vlastní pěst autem, ale vlastně jsme nenašli ani hlavní vstupní místo.
- Půjčení kajaku a výjezd na rostliny Mangrove – někde lze půjčit i v hotelu.
- Půjčení kol a průzkum okolních pláží – někde lze půjčit i v hotelu..
- Jízda na koni po okolí.
- Vydat se na výlet na pláže v okolí Matapolo a vodopád King Ruis. Na místo můžete dojet buď autem (nutnost 4×4) nebo busem, který jezdí několikrát během dne.
My jsme to nakonec na pár hodin zakempili na pláži Preciosa kousek od města a potom jsme si zašli do restaurace Marisco vyzkoušet místní rybí speciality.
Po příjezdu Jirky s Markét jsme se šli ubytovat do apartmánů. Tentokrát jsme měli takový byt i se zahradou, pračkou a houpací síti. To bylo něco pro mě. Knížka, meloun a nohy nahoře 🙂
8. den Puerto Jiménez – Jaco
Sedmý den bylo opět ve znamení přejezdového dne. Jeli jsme dál do vnitra Kostariky. Původně jsme chtěli zastavit na pláži u městečka Uvita. Pláže leží v NP Ballena a tvoří tvar velrybí ploutve. Do tohoto národního parku se platí vstup, a tak jsme jej oželeli. Snad příště.
V rámci šetření jsme se rozhodli pro jinou pláž v blízkosti Uvity – playa Ventana. Na internetu byla v článcích popsána jako secret (tajná) pláž. Secret možná byla, ale jen pro turisty. Představovali jsme si prázdnou pláž, kde budeme jen my a opice, ale nebylo tomu tak. Místňáci pláž doslova obsadili. Bylo tam několik stánku s občerstvením i stanové městečko na spaní. Koupali se v moři i říčce, která se do moře vlévala. Pláž je známá také pro své jeskyně. Zůstali jsme tady asi dvě hodiny a pokračovali dál do našeho cíle města Jaco.
Jaco je surfařské město, které žije přes den i v noci. Sjíždějí se tady začátečníci i zkušení surfaři, aby si vychutnali zdejší vlny. My jsme nechali vlny vlnami a vydali se po stopách točeného pivka a dobrého jídla. A našli jsme. 🙂
9. den NP Carara – Crocodille bridge – Monteverde
Národní park Carara nás (nebo hlavně Jirku) nalákal na papoušky Ara a opičáky. Park je maličký, má několik krátkých tras, které na sebe navazují. I tady si můžete najmout průvodce, který vám ukáže ptáky a zajímavosti v okolí.
Pro nás byl tento park zklamáním. Neviděli jsme žádné zvíře a už vůbec ne Aru. Místo klidu a vůně lesa jsme slyšeli projíždějící auta ze silnice hned vedle parku a smrad z výfuků. No nebylo to úplně to, co jsme si představovali. Obejít park jsme zvládli asi za dvě hodiny a pokračovali jsme na Crocodille bridge, který je součástí parku.
Krokodýlí most je hned u silnice a přístup je zdarma. Z mostu můžete obdivovat krokodýli, kteří se líně povalují v řece. Potkat se s nimi u řeky bych fakt nechtěla. Pokud vás krokodýli zajímají, můžete si koupit výlet lodí po řece. Budete je mít na dosah a uvidíte i jejich krmení.
Do Monteverde jsme dorazili odpoledne a já jsem si tady střihla ještě Coffee Tour. Ve městě je možnost vybrat z několika možností. Já jsem šla na kávovou plantáž Don Juan, která nabízí tour 3v1 – kávu, čokoládu a cukrovou třtinu. Cenovka nebyla malá, ale stálo to za to.
10. den oblast Monteverde a Selvatura Tour
V Monteverde jsme si na Jirkovu žádost zaplatili dražší ubytko s výhledem. Museli jsme se k němu dostat strastiplnou cestou z centra města. Cesta byla spíš pro 4×4 a vedla z kopce, což nás trochu vyděsilo. Kdyby zapršelo, budeme tam musel zůstat nejspíš do konce dovolené. 🙂 Ale výhledy byly a dokonce jsme si je užily celé jedno odpoledne při psaní deníku a popíjením nonstop kávy zdarma.
Monteverde má celkem velké neduhy. Všechny parky a aktivity jsou soukromým majetkem a jsou zpoplatněny. Částky se pohybují okolo 40 dolarů, což nás donutilo vybrat jenom jeden park.
Podrobně o nich píšeme v našem dalším článku včetně dalších tipů na výlety v okolí. My jsme si vybrali Selvatura park, který sliboval několik visutých mostů nad korunami stromů.
Zbytek dne jsme strávili převážně odpočinkem, protože jsme nemohli najít aktivity zdarma. Vydali jsme se ještě ke stromu Ficus Riaz kousek za městem. Jedná se o strom, jehož kořeny rostou přes říčku a tvoří takové „zábradlí“. Naši poslední zastávkou byla Kolibřík kavárna, která se nachází u vstupu do Monteverde Cloud Forest. Několik desítek kolibříku tady poletují nad hlavami návštěvníků a štěbetají.
11. den přejezd do města La Fortuna – Arenal nebo pozorování želv v Las Baulas
Další den nás čekal směr vulkán Arenal. Cestu do Arenalu jsem si užívala z auta z místa spolujezdce. Byla to cesta výhledů. Arenal se nám odkryl celý a bylo vidět do všech stran. Projížděli jsme po vedlejší silnici přes město El Dos de Tiralan. Kostarický venkov na nás dýchal ze všech stran. Pozorovali jsme venkovske domy, farmy a zdravili projíždějící koňáky. Pomalu jsme přijížděli k laguně Arenal. Jezero je ve skutečnosti přehradní nádrž, která zadržuje vodu pro zavlažování. Nachází se pod ní také hydroelektrárna. Zastavili jsme se u ní na krátkou koupačku.
TIP: Na Google mapách jsme našli vychválenou domácí sodu La Macha. Na výběr bylo jen Casado a ananasový čerstvý nápoj, ale všechno bylo vynikající. Asi nejlepší Casado, co jsme v Kostarice měli. Pokud budete projíždět, určitě se zastavte.
Pozorování želv v národním parku Las Baulas – Playa Grande
Původně jsme se chtěli vydat na pozorování želv na pláž Playa Grande do národního parku Las Baulas. Želvy tady hnízdí v období od prosinec do února. Při hledání tour byl trochu zmatek. Některé společnosti nabízí tour na želvy na okolní pláže. Cenovka se pohybuje okolo 40-50$. Tour probíhají od 18:00 za tmy a není záruka, že nějaké uvidíte, ale to tak v přírodě je.
Národní park Las Baulas nabízí pozorování přímo v Playa Grande. Mají omezený počet návštěv. Je dobré si předem zavolat a zarezervovat místa. My jsme si pro jistotu volali z Monteverde a zjistili, že následující dva večery žádné tour neprobíhají. Poradili nám, abychom zkusili zavolat do rezervace Ostional. To se nám ale zdálo už zbytečně daleko a rozhodli jsme se pokračovat k Arenalu.
NP Las Baulas má tour zorganizované tak, že se čeká ve Ranger Station a pokud rangeři nějaké želvy uvidí, vezmou vás tam. Cenovka je 25 $. V případě, že žádné želvy nebudou, nic se neplatí. Čekat prý můžete až šest hodin – je dobré si sebou vzít nějakou zábavu a občerstvení. Toto jsou informace, které jsem zjišťovala z netu a nemáme je podložené vlastní zkušeností.
12. den La Fortuna – národní park Arenal – Hot Springs
Okolí města La Fortuna a vulkánu Arenal obsadili Němci. Prý jim to tady připomíná Evropu – pěkná příroda, žádné horko, hodně aktivit. No a něco na tom je. V okolí Arenalu se určitě nudit nebudete. My jsme tady zůstali tři dny, které byly nabité. První den jsme vyrazili do národního parku Arenal – více o něm si můžete přečíst v podrobném článku. Nevynechali jsme ani Hot Springs „pro chudé“ a samozřejmě večerní návštěvu města.
13. den NP Tenorio
Další den jsme vyrazili do národního parku Tenorio. Ten je od La Fortuny vzdálen hodinu a půl a turisté sem vyráží na jednodenní výlety. Není to nejblíž, ale stojí to za to.
Nejznámější je tady vodopád Rio Celeste, který dost často bývá i na obálkách průvodců. Samotný vodopád má sice průzračně modrou vodu, ale moc nás neoslovil hlavně z důvodu počtu lidí. Jestli bych měla jmenovat jedno místo z Kostariky, které bylo přeplněno lidmi, tak to byl právě vodopád Rio Celeste. Udělali jsme si z toho zábavu a pozorovali lidi a jejich pózování při focení. Ale i my jsme se tu samozřejmě zvěčnili na fotce. 🙂
Nicméně o kousíček dál je místo, kde právě vzniká „WOW” efekt modré vody, které se nám moc líbilo. Tyrkysové zbarvení vody vzniká v soutoku dvou řek s rozdílným pH. Na toto místo už většina lidí nedorazí a výlet se tak pro nás stal hned příjemnějším. Nejhezčí místo pro mě bylo u mostu, kde jsem se cítila trochu jako amazonka. 🙂 To jsem ještě nevěděla, co nás čeká za dva dny v Blue Waterfalls v oblasti Bajo del Toro.
14. den La Fortuna waterfalls – Bajo del Toro
La Fortuna waterfalls se nachází kousek za městem. Můžete se tam vydat i pěšky. Jedná se o druhý největší vodopád v Kostarice. Kostaričani si z něj udělali atrakci ve formě bazénu, a tak tady můžete v pohodě strávit třeba celý den. Najdete tady převlékárny, toalety, sprchy i restauraci s výhledem do džungle. K vodopádu vede strmá cesta s několika schody, díky kterým se cesta stává náročnější, byť není dlouhá.
Odměnou vám bude vyhlídka na vodopád s lagunou ke koupání. Nenechte se odradit studenou vodou. Po chvilce ve vodě bude koupání v tom horku spíše příjemné a osvěžující.
My jsme si tady užili dopoledne a pokračovali vstříc novým zážitkům do oblasti k městečku Bajo del Toro. Kvůli nedostatku ubytování v Bajo del Toro jsme si zarezervovali ubytování u města Venecia u příjemných starších lidí pod názvem Los Cabiňas. Pán sice neuměl anglicky, ale snažil se nám splnit, co na očích viděl a hlavně nám povyprávět o tukanech, které mu pravidelně přistávají na stromech v okolí domu. Pozorovali jsme je přímo z terasy naší chatičky.
15. den Catarata del Toro – Bluefalls Waterfall – Guápiles
Další den jsme vyrazili do kopců směr Bajo del Toro, kde jsme měli zálusk na vodopád Catarata del Toro. V okolí města ale najdete dechberoucí přírodu s nespočtem vodopádů a turistických tras, které lze navštívit. Trasy a vodopády nejsou dobře označeny a doporučuje se využít průvodce. Já jsem měla v merku několik vodopádů, ale přesné trasy jsem nikde nedohledala. Samotné město je malinké a turismu se postupně pomalinku otevírá. Většina místních se živí farmařením. Nenajdete tady velké obchody, banky ani bankomaty. Signál tady má pouze Kolbi.
My jsme tady zůstali pouze jeden den a stihli jsme sedm vodopádů. Jeden z nich byl již jmenovaných Catarata del Toro, který pětkrát vyhrál ocenění za nejkrásnější vodopád v Kostarice. Dalších šest patří pod název Bluefalls waterfall, ke kterým vede cesta džunglí s průvodcem. Vodopády se nachází na jedné řece a cesta k nim je fakt záživná a není pro každého.
Z Bajo del toro jsme vyrazili směr národní park Cahuita s přespáním ve městě Guápiles. Cestou jsme se málem srazili s želvou. Šla si v klidu přes silnici dokud jsme ji nevyděsili. S Jirkou jsme vyskočili z auta a začali ji fotit. Chudák želva nevěděla, kterou stranou utéct a tak se vydala dál k okraji silnice. Po chvilce se ozvala rána padajících kamenů. Ani jsme to nepostřehli, když želva zmizela v hlubokém příkopu, který končil v potoku. Chvíli jsme ji ještě hledali, jestli se jí nic nestalo, ale neviděli jsme ji. Doufali jsme, že se odkutálela až do potoka a v klidu si lebedí ve vodě.
16., 17. a 18. den Guápiles – Cahuita – Puerto Viejo – Turrialba
Cahuita leží v karibském pobřeží a já jsem se hodně těšila na pláže, které byly v průvodcích vychváleny. Celá tato oblast má tři hlavní města – Puerto Limón, Cahuita a Puerto Viejo de Talamanca. Většina turistů míří buď do Cahuita nebo do Puerto Viejo. My jsme si vybrali jako základnu Cahuitu. Cahuita je malé ospalé město klidu a míru. Najdete tady několik restauraci, barů, shopů se suvenýry a pár hotelů různých cenových kategorií. Karibské pobřeží je domovem afro-karibinců. Celé se to tady nese v jejich duchu. Mezi bary, kde to nejvíce žije patří právě dva reggae bary s rasta atmosférou.
Kromě národního parku Cahuita můžete vyrazit třeba na průzkum parku Manzanillo. My jsme tady zůstali poslední tři dny, ale klidně bych si to i prodloužila. Předposlední den našeho výletu byl ve znamení odpočinku a přesunu do města Turrialba, kde jsme měli v plánu pouze přespat a vyrazit brzy ráno na vulkán Irazu.
19. den Turrialba – Irazú – San José
Byl před námi poslední den v Kostarice, bohužel. Protože nás v hlavním městě San José nic nezaujalo – knižní průvodce ho popsal jako doupě feťáků a špíny, rozhodli jsme se ještě zastavit na vulkan Irazu. Z města Turrialba cesta trvala cca hodinu a půl stejně jako ze San José. Samotný výlet na Irazu není vůbec náročný. Více o vulkánu se dozvíte v samostatném článku.
Naše letadlo odlítalo v 17 hodinu a tak nám nezbývalo než si v San José užít poslední jídlo, rozloučit se s naším parťákem autem a pomalu zamávat Kostarice.
Tato malá zemička nám dokázala za tři týdny vytvořit nespočet zážitků, které nikdy nezapomeneme a doufáme, že se sem ještě někdy vrátíme.
Napište první komentář