Ztracené údolí Cochamó Valley

Last updated on 31/01/2020

Z městečka Pucón jsme vyrazili směrem do Puerto Montt. Posledního většího města před Patagonií. Nachází se v oblasti Los Lagos. My jsme tady měli v plánu hlavně vyzvednout občanky, vyměnit pneumatiky na autě a pracovat. Samotné město Puerto Montt není vůbec pěkné. K vidění tady toho moc není, ale pokud máte auto, nějaké pěkná místa se objevit dají. Co třeba?

  1. Menší město Puerto Varas je asi 20 minut jízdy od Puerto Montt. Nachází se u jezera LLanquihue a za pěkného počasí z něj můžete dohlédnout až na vulkán Osorno nebo se k němu vydat i na kole po pěkné cyklostezce u hlavní silnice. Městečko už je více turistické. Dominantní tady je určitě chilská architektura „papírových domů“. Můžete si zajít do muzea Pabla Fierra nebo do některé z mnoha kaváren a restaurací.
  2. Pokud budete mít chuť na přírodu, nabízí se národní park Alerce Adino. K vidění jsou vodopády Salto Río Chaicas a Salto Río Blanco a samozřejmě turistické stezky. Náš pobyt v Puerto Montt byl deštivý, takže jsme tento park oželeli a nepodívali se tam.
  3. Mini město Ensenada. Proč ho zmiňuji? Nachází se tady jedna restaurace a dva malé supermarkety, nic zvláštního. Ale pokud budete mít chuť na koupání v jezeru a odpočinek na pláži, možná je tohle to pravé místo pro vás.
  4. Lehce dostupný vulkán Osorno, který je dominantou celé oblasti. Vede k němu lanovka.
  5. Todos Los Santos Lake z druhé strany vulkánu Osorno. Kolem vedou turistické trasy. Můžete se také nechat převést lodí na druhý břeh a dostat se do Aeródromo a na horu Cerro Tronador.
  6. Cestou k výše zmíněném jezeru jsou vodopády Salto de Petrohué. Vodopády nejsou nijak velké. V pozadí je vidět právě vulkán Osorno, který z nich dělá moc pěkné a fotogenické místo.

My jsme se cestou na Hornopirén chtěli zastavit v Río Cochamó Valley nebo také La Junta. Údolí známé jako „Yosemity Jižní Ameriky“. Cochamó Valley je oblíbené mezi horolezci, kterým se tady nabízí nespočet lezeckých tras. Známe je také pro své turistické trasy. Dostat se do údolí není tak úplně jednoduché. Nevede tady totiž silnice a musíte po svých, případně na koni. Auto můžete nechat zdarma na příjezdové silnici nebo na hlídaném parkoviště za 2000 CL. Do samotného údolí se vstup neplatí, ale musíte zaplatit nemalou částku za kemp, nebo spát někde v přírodě.

Co vás v La Junta čeká?

Od parkoviště vede 13 km dlouhá trasa až do údolí La Junta. Tady teprve začínají všechny jednodenní trasy. Je tedy potřeba počítat s tím, že si na návštěvu Cochamó Valley musíte vyhradit více dní. Ideálně 3-4 podle toho, co chcete zdolat. Cesta do údolí zabere 3-4 hodiny. My jsme ze začátku mysleli, že to zvládneme rychleji, ale to jsme se přepočítali. Po čtyřdenním dešti byla cesta hodně rozblácená. Navíc tomu nepomáhají ani koně, kteří cestou projdou několikrát denně a ještě více ji rozbijí. Nemá tak moc šanci pořádně vyschnout. Připravte se na brodění obřími kalužemi, přeskakování spadlých stromů a uhýbání ostnatým plotům.

Na začátku trailu vás správci požádají o registraci a zeptají se, zda máte v některém z kempů rezervaci. Pokud nemáte, nevadí. Nějaký vám přiřadí. V parku je asi 5 kempů. Nám přiřadili kemp La Manzana, který byl na trase jako první a od údolí La Junta vzdálený ještě 2.5 km. Trochu jsme litovali, že jsme nešli dál, protože jsme díky tomu nachodili více kilometrů. Navíc kempy v La Junta jsou mnohem pěknější. Co vás tady čeká a nečeká:

  • většina kempů se nachází za řekou, přes kterou se musíte buď přebrodit, nebo využít „lanovku“. Lanovkou se myslí dřevěný vozík přivázaný na laně, který lze z každého břehu přitáhnout. Takže nachystejte svaly. Možná je budete potřebovat. My jsme měli štěstí, vždycky nám někdo pomohl.
  • V kempu najdete záchody i studenou sprchu. Můžete si na ohništi připravit jídlo, ale pouze vlastní. Jídla si vezměte dost, protože v La Junta nic nekoupíte.
  • Ráno vás budou budit koně chroustající trávu kolem vašeho stanu a první, co uvidíte bude nádherná příroda.

Kam v Cochamó Valley vyrazit?

Možností na jednodenní výlety je hned několik, ale pozor. Není to žádný medíček. Strmé kopce společně s rozbahněnou cestou nám dali pořádně zabrat. Papírové mapy k dispozici nejsou a tak se musíte spolehnout na mapu ve vašem mobilu (doporučujeme maps.me) nebo orientační schopnost. V údolí La Junta jsou rozcestníky, kde trasa začíná, ale po cestě hledejte jen fáborky nebo mohylky.  Dostupné trasy:

  • trek Arco Iris,
  • trek Trinidad,
  • trek Paloma,
  • trek La Luna,
  • trek Anfiteatro.

Kromě toho je La Junta známá díky přírodnímu „tobogánu“ – vodopádu Topoganes. My jsme se k němu museli přebrodit přes pěkně ledovou vodu. Nožičky jsme na konci skoro necítili. Někteří blázni se u něj fakt koupou a sjíždění ho. Bylo nám řečeno, že tohle je jediná možnost, jak se k němu dostat, ale myslím, že vyhlídka na něj je i ze strany po trailu na Arco Iris.

My jsme se rozmýšleli mezi treky Arco Iris a Trinidad. Jeden den jsme chtěli vyrazit i na trek Anfiteatro, ale to jsme bohužel vzdali z důvodu nedostatku jídla. Trošku pochybení v plánování. Informací k jednotlivým trekům moc není, ale našla jsem jeden pěkný popis trasy Arco Iris. Některé úseky jsou údajně víc lezecké a nejsou tam žádné ochranné provazy apod. Tato informace mě trochu vyděsila a tak jsme se rozhodli pro trek Trinidad. Ten ale zadarmo také nebyl.

Popis treku Trinidad

Cesta až na nejvyšší bod trasy nám zabrala 3,5 hodiny, dolů něco málo přes 2 hodiny. Začíná se v kempu La Junta, kde vás navedou ukazatele. První část je společná s cestou na Anfiteatro. Trasa začíná lesní cestou, která se postupně zvedá. Až po rozdvojení těchto dvou tras budete muset přeskočit pár pařezů, kořenů a kmenů. My jsme to měli, díky počasí, obohaceno i o skákání přes obrovské bahenní louže. Ze začátku se člověk snaží o to, aby jeho botičky a kalhoty byly co nejméně zablácené, ale bylo nám to celkem k ničemu. Na konci celé túry bylo na těch botách docela dobře poznat, že to nebylo jen tak. Budete-li rozmýšlet, zda vzít botasky nebo pohorky, sáhněte raději po pohorkách.

Od ukazatele vede cesta vlevo a pokračuje lesní cestou do strmého kopce asi další hodinu. Možná si občas budete myslet, že tudy cesta nemůže vést, ale vede. Hledejte různobarevné fáborky. Až se dostanete k říčce a půjdete kousek podél ní, bude to znamení, že se blížíte ke skalám. Tady si dopřejte nějaký ten odpočinek a možná občerstvení, protože cesta ještě zdaleka nekončí.

Druhá část cesty je z mého pohledu asi ta jednodušší. Cesta sice stále vede do kopce, ale výrazně menšího. Jako kamzíci budete střídavě „lézt“ po skalách a po lesní cestě. Nakonec dojdete k „bažinám“. Tady možná nastane ten okamžik, kdy se vaše boty ponoří až po kotníky. Nezoufejte. Nejste jediní. Pozitivní je, že odtud už můžete vidět váš vytoužený vrchol. Od bažin půjdete ještě 15 minut a dostanete se k jezeru. Pokud jste milovníci vody a nevadí vám ta ledová, je tohle to pravé místo na osvěžení. Většina lidí zde procházku končí a na samotný vrchol nedojde. Už od jezera jsou výhledy do údolí na okolní skalnaté „Yosemitské hory“.

Já jsem, bohužel, panoramatický nenasyta, a tak když už někde jsem, musím až na vrchol. Pokračovali jsme po skalách a podél řeky dál nahoru až jsme se dostali na okraj lesíku. Tady to vypadalo, že cesta končí. Nějakou dobu jsme hledali její pokračovaní. Není už tak dobře vidět, protože po ní mnoho lidí nechodí. Na vrcholu jsme byli sami. A není divu. Čekala nás nestrmější část úseku, která vedla skrz křoviska, kterými jsme se museli prodírat. Tady je otázka: „Vede tady cesta?“, opravdu na místě. Ani fáborky vás nezachrání. Nicméně výhled a ten klid se vám odmění. Kromě již známého pohledu do údolí směrem k jezeru se můžete pokochat i pohledy na druhý směr. Je to jak v Yosemitech? Těžko říct, ale nám to docela připomnělo hory ve Slovinsku.

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.