Last updated on 29/01/2020
Jordánsko – země beduínů, skalních útvarů, pouští, starověkých hradů, dobrého jídla a rušné dopravy. Tato země nebyla nikdy v mém hledáčku jako „země k navštívení“. Původně jsme chtěli letět někam, odkud se dá pracovat na dálku, abychom si to vyzkoušeli, ale díky aktuálně levným letenkám to dopadlo úplně jinak. Internet tam moc k dispozici nebyl, ale hlavně jsme nakonec zjistili, že je tam toho tolik co vidět, že na práci čas ani chuť nebude.
Země blízká i vzdálená
Co tím chci říct? Jordánsko je snadno a rychle dosažitelná země (let zabere asi 4 hodiny), ale zároveň je naprosto odlišná od Evropy a našeho způsobu života. Doporučila bych ji lidem, kteří nechtějí cestovat moc daleko, ale zároveň chtějí poznat jinou kulturu, přírodu a náturu místních lidí. Nachází se na blízkém východě a sousedí se Sýrií, Izraelem, Irákem a Saúdskou Arábií, ale je to velmi bezpečná země.
Vízová povinnost do Jordánska
V Jordánsku je vízová povinnost. Víza se dají vyřídit na počkání na letišti a zaplatit v místní měně (jordánský dinár). My jsme měli v plánu podívat se hlavně do skalního města Petra, proto jsme si zaplatili Jordan Pass, což je balíček, který obsahuje jednak víza a zároveň zvýhodněné vstupy do muzeí, přírodních rezervací i do zmiňované Petry. Je určen pro lidi, kteří v Jordánsku chtějí strávit více než 3 noci a je nutné si ho vyřídit ještě před cestou. Na výběr jsou tři varianty podle toho, kolik dní chcete strávit v Petře.
Jordánské silnice a dálnice aneb co se to děje
Po návštěvě Jordánska už mě snad na silnici nic nepřekvapí. Velbloudi přebíhající dálnici, auta jedoucí v protisměru nejen na rovné silnici, ale i na kruhovém objezdu, zpomalovací prahy snad každých dvacet metrů nejen ve městě či vesnici, ale i na dálnici. Silnice jsou protkané obřími dírami, kterým se snad ani nejde vyhnout. Občas vás překvapí (po čase vlastně už ani ne) semafory na dálnici. O tom, kolik pruhů má silnice snad ani nemůže být řeč. Tam, kde si pruh uděláš, tam je. Tady jednoznačně platí, že vyhrává ten silnější a ten, co se nebojí. Samotná jízda autem v Jordánsku je prostě zážitek, na který se nedá jen tak zapomenout. Doporučuji přikoupit si pojištění auta. Možná se vám bude hodit.
Jací jsou Jordánci
Obyvatelé jsou převážně Arabové muslimského vyznání. Není tedy divu, že na ulicích potkáváte 95 % mužů, což pro mě nebylo zrovna příjemné. Ve městech jsme občas na nějakou zahalenou ženu narazili, ale když jsme projížděli vesnici, byly všechny schované doma. Nicméně Jordánci jsou moc milí lidé, kteří se nám vždy snažili pomoci.
Asi nezapomeneme na Omara, který nám pomáhal vyměnit píchlou pneumatiku. Studoval na Ukrajině, a proto uměl docela dobře anglicky. Stáli jsme kousek za vesnicí, když procházel kolem a ani chvíli neváhal a začal s výměnou pomáhat. Poté nás vzal do místního servisu, kde nám pneumatiku hned ochotně zalepili a pomohli ji naložit zpět do auta. Omar nás pozval k němu domů a my neodmítli. Jeho rodina nejspíš patřila mezi bohatší, protože kousek za vesnicí měli krásný dům s luxusní výbavou. Sousedy byli strýcové a tety, nevlastní mámy, nevlastní sourozenci. Sourozenců měl Omar snad přes 10, ale bylo vidět, že se drží hodně při sobě a mají se rádi. Jeden z bratrů se na nás přišel podívat. Omar nám nabídl výborný arabský čaj a sušené datle. Přemlouval nás, ať u něj ještě zůstaneme a dokonce přespíme. My jsme nakonec vyrazili na cestu, protože jsme ten den chtěli dojet až do Petry.
My jsme měli na lidi štěstí – chovali se k nám mile, snažili se pomoci i přesto, že nerozuměli. Slyšela jsem ale i opačný názor a zkušenost, kdy po autech lidi ve střední části země házeli kamení v případě, že jim nechtěli dát peníze. No, názor by si měl udělat každý sám. ☺
TOP místa, které v Jordánsku navštívit
Hlavní město Ammán
Hned první den ráno jsme vyrazili prozkoumat Ammán. Hlavní město, kde se kloubí moderno s historii. Každý si tam najde to své – klasické arabské trhy, moderní bary a kavárny, památky. Ammán se rozkládá na několika kopcích se skalnatými svahy z nichž nejznámější je asi Džabal al-Kalá. Tam jsme se vydali i my. Po staletí tento kopec sloužil jako srdce Ammánu a byla na něm vystavěna citadela, římský chrám a hlavní městské muzeum. Kromě toho je z něj krásný výhled na celé město i na nedaleký římský amfiteátr. Další místo, které nemůžeme minout.
Západ slunce ve městě Jerash
Rozhodli jsme se, že ten den zkusíme stihnout ještě Jerash. Do Jerashe se jede cca 2 hodiny pohodovou cestou po dálnici. Město bylo založeno Alexandrem Makedonským. Společně s Petrou sloužilo jako hlavní obchodní centrum pro Římany na cestě mezi Evropou a severozápadem. Díky tomu město rychle bohatlo. Stavěla se divadla, chrámy, hipodrom pro závody kočárů a kolonády. Později ho postihlo silné zemětřesení, které město téměř zničilo. Procházka mezi ruinami města rozhodně stojí za to a zabere i několik hodin. My jsme si to užili až do zavíračky společně se západem slunce.
Termální lázně Ma’In Hot Springs a hora Nebo
Jeden den nám zabrala cesta do Petry, během které jsme měli v plánu navštívit ještě několik míst, což jsme úplně nestihli kvůli problému s píchlou pneumatikou. Nicméně i to byl pro nás zážitek. Zastavili jsme se v termálních lázních Ma’In Hot Springs, které byly součástí hotelového komplexu, ale byl zde přístup i pro veřejnost – samozřejmě ne zadarmo. Zůstali jsme asi hodinu až dvě. Bohužel jsme se nedostali k hlavnímu vodopádu, kam byl zrovna přístup uzavřen. Nakonec jsme měli k dispozici pouze menší „bazének“ s horkými prameny.
Další zastávkou měla být biblická hora Nebo, kterou se nám pravděpodobně nepodařilo najít. ☺ Proč pravděpodobně? Po bloudění s mapou jsme nakonec někam dojeli, ale hora Nebo to nebyla. Výhledy z toho místa však byly také krásné. Celá cesta z Ammánu do Petry stojí za to. Jordánsko je „písečná“ země protkaná skalnatými kopci. Příroda je úplně jiná než v Evropě a už jen proto to stojí za to vidět.
Skalní město Petra
Do Petry jsme dojeli ve večerních hodinách. Měli jsme fajn ubytování ve městě Wadi Musa, kde připravovali i večeři. Ta byla formou bufetu a na výběr bylo z několika druhů příloh od brambor až po rýži, salátů a grilovaného masa. Vše bylo výborné a my jsme večer zakončili sishou, kterou v Jordánsku najdete snad na každém rohu. Večerní posezení u arabského čaje a sishe se nám vrylo do paměti a často na tuhle „pohodičku“ vzpomínáme.
Když už někdo jede do Jordánska, tohle je místo, které by rozhodně neměl minout. Ba dokonce kdybych měla jet do Jordánska znovu a vidět pouze Petru, udělám to. Rozhodně to stojí za to. Nachází se v ní několik pěších cest podle obtížnosti a času, které můžete projít a vychutnat si krásné výhledy. My jsme v Petře strávili dva dny a vybrali jsme si spíše náročnější trasy, abychom si Petru vychutnali z „ptačí perspektivy“. U poklady jsou zdarma k dispozici průvodci a mapa, kde jsou vyznačena všechna významná místa v Petře.
TIP: Přečtěte si také, co vidět v Petře a jak se dostat na nejznámějších vyhlídky.
Aqaba
Aqaba leží úplně na jihu Jordánska u Rudého moře a je to co by kamenem dohodil do izraelského města Eilat. Přes moře uvidíte do Egypta i do Saudské Arábie. My jsme tam strávili skoro celý den, ale víceméně tam není nic moc zajímavého. Tedy za špatného počasí. My jsme prolezli město, zašli si na oběd a pak jsme si dali sishu v místním baru u pláže. Do Aqaby jezdí turisti hlavně kvůli koupání a šnorchlování. Podmořský život a průzračné moře zde údajně stojí za to. ☺
Wadi Rum – jsme na jiné planetě?
Wadi Rum? To je místo, které vám doslova vezme dech. Budete se cítit jako na jiné planetě a nebudete věřit těm barvám. Já jsem již dříve byla v poušti poblíž Dubaje. Říkala jsem si „poušť jako poušť“, ale opak je pravdou. V Emirátech jsme si užili jízdu v Jeepu mezi obrovskými dunami, zatímco tady duny nespatříte, ale za to uvidíte nádherné skalní útvary a kresby staré přes 4000 let.
Wadi Rum je domov beduínů, kteří bydlí ve městečku Rum na okraji pouště. Do městečka vás jen tak nepustí. Hned u brány se zeptají, zda máte rezervovaný pobyt a u koho. Je to jedna velká rodina – takže vždy uslyšíte „I’know him, he is my cousin“. O turisty se starají pouze muži, protože prý pro ženy je tato práce moc náročná. ☺ No, nám se nezdálo, ale jiný kraj jiný mrav. Ženy tráví svůj čas doma vařením jídla pro turisty, výrobou suvenýrů a některé učí ve škole. Jejich hlavní obživou je turistický ruch a podle toho také vypadají nabízené služby. Na své si přijdou lidi, kteří chtějí v poušti strávit den nebo i týden. My jsme se rozhodli pro dvě noci a jeden den i přes vyšší cenu, ale rozhodně jsme nelitovali. Život beduínů tak nějak plyne. Nikdo se nikam nežene a všichni jsou spokojení.
A jak to tedy ve Wadi Rum funguje?
Na Bookingu si můžete vybrat z několika kempů a i tam přímo objednat. Komunikovat s majiteli můžete přes What’s up. Reagují okamžitě. My jsme si na doporučení vybrali Aliho ( +962 7 7869 2355). Čekal na nás na parkovišti u brány, kde jsme jen se všemi věcmi přesedli do jeho Jeepu a nechali se odvést do našeho kempu.
Kemp tvořilo pár stanů s postelemi, na kterých bylo i několik tlustých dek (večer bývá v poušti zima). Dále zde byly záchody a jeden hlavní stan, kde nás hned přivítali jídlem, sishou a výborným čajem. Jídlo bylo formou bufetu, takže si každý mohl vzít, co chtěl a kolik chtěl. Nechyběl ani velký krb. V pozdějších hodinách nás přišli pobavit „bratranci“ místní hudbou. ☺ Pokud se chcete dobře vyspat, tak tohle místo je to pravé. To ticho, tma a celkové pohoda. To snad nikde jinde není. No spalo se nám přímo božsky.
Následující den nás čekala asi dvouhodinová projížďka na velbloudech u Lawrence’s Spring. Je to sice super zážitek, ale celou pouští byste na něm asi jet nechtěli. Poté jsme se nechali vozit Jeepem od jednoho skalního útvaru k druhému. Co jsme všechno viděli?
- Khazali canyon
- Little bridge
- Lawrence house
- Burdah rock bridge
- procházka skrz kaňon Abu Khashaba
- skalní most Um Fruth
- jedinečný západ slunce v Um Sabatah s panoramatickým výhledy
Přírodní rezervace Dana
Cestou k Mrtvému moři jsme se zastavili v přírodní rezervaci Dana. Dana je asi nejzelenější částí Jordánska a můžete se zde vydat po turistických trasách skrz údolí a kaňony. Veškeré informace můžete získat v informačním centrum v Daně, kde se lze i ubytovat. My jsme bohužel neměli dost času tak jsme zatlačili slzu, porozhlídli se po městečku, zašli na vyhlídku a jeli dál.
Realita Mrtvého moře
Mrtvé moře je známé díky svým léčivým účinkům a slanosti. Voda je tak slaná, že se můžete koupat a u toho číst knihy. Budete mít pocit jako byste leželi na nafukovacím lehátku v Chorvatsku. Je to opravdu zážitek a stojí to za to. Ale… Podíváte se na instagram a řeknete si „Tam chci“. Budete očekávat krásné a čisté pláže. Toho se dočkáte pravděpodobně jen na soukromých plážích.
Pokud se chcete jen smočit a nechcete platit, musíte si najít pláž veřejnou. I my jsme hledali. Jedna z veřejných pláží nabízela dokonce sprchu a lehátka, ale byla dost špinavá. „Zkusíme to jinde“ řekli jsme si. Jezdili jsme sem a tam, ale bohužel nic čistějšího jsme nenašli. Nakonec jsme se smířili s tím, že nic lepšího nenajdeme. Odpadky na pláži by se vešli do několik kontejneru, což koupání v moři člověku nakonec docela znechutí. No co už. Jordánci by mohli využít potenciálu a přilákat turisty na léčebné pobyty, ale asi to vidí jinak. ☺