Trable v Ninh Binh a vietnamské prázdniny

Ninh Binh je překrásná oblast jižně od Ha Noi plná pagod, rýžových polí, jeskyní a chrámů. Místo, kde bych si dokázala představit strávit několik dní. Bohužel pro nás byla i plná lidí. Tady jsme se naučili, že není od věci sledovat svátky a prázdniny v cizí zemi.  

Celé dva dny v Ninh Binh jsme byli „uvězněni“ mezi Vietnamci. I když jsou většinou milí a snaží se lidem pomoc, v tuto dobu s nimi být nechcete. Jsou hodně hluční, je jich plno. Na některých místech je to s nimi až nebezpečný, když se snaží pro fotku udělat cokoliv a dostat kamkoliv. Na prázdniny vyráží bohatší vietnamci, nastrojení v krásných šatech, kloboucích a v lodičkách. Pózující všude, kde to jde. Někdy je to veselá a docela zajímavá podívaná. 🙂

Do Ninh Binh jsme vyrazili ráno vlakem z Ha Noi. Kousek za nádražím jsme měli domluvený homestay, kde jsme si půjčili skútr a rozhodli se vyrazit do národního parku Cuc Phuong

Národní park Cuc Phuong

Jde o národní park, který není mezi turisty až tak navštěvovaný a leží cca 30 km města. Cuc Phuong je tropický park, který nabízí úžasnou faunu a flóru – 97 druhů savců, 320 druhů ptáků, 1983 druhů rostlin, stromy vysoké až 70 m, orchideje, kapradiny, liány, vzácné rostliny. To vše tam najdete. Stačí si vybrat mezi turistickými stezkami a vyrazit. U vchodu do parku dostanete mapku s popisem. Můžete si zaplatit i průvodce, který vás parkem provede a ukáže zajímavá místa. My jsme tuto možnost nevyužili a vyrazili na vlastní pěst. Dá se říct, že jsme byli trochu nepřipravení a vzhledem k vietnamským prázdninám na nás park neudělal takový dojem. Hned při příjezdu k hlavní bráně začalo rodeo. 

Po zaplacení vstupu jsme zjistili, že na motorce můžeme pokračovat cestou skrz park až na konec cca 15 km (pouze jedna cesta). Park je opravdu velký a vede skrz něj jediná zpevněná úzká silnice. Určitě doporučujeme vyrazit do parku na skútru. Pěšky byste to nejspíš celé nezvládli a autem může být průjezd obtížnější. A taky se tak nepokocháte. My jsme se tedy taky moc nekochali, protože nás celou dobu doprovázely kolony aut a motorek. 

Pro vietnamce je tato oblast očividně na prázdniny hodně oblíbená. Na některých místech v parku je možné zaplatit si ubytování (bungalovy, chatky i postavit stany) a vyrážet na treky. Na konec parku tak jely kolony aut a motorek, které se obtížně vyhýbaly na úzké cestě. Lidi neustále troubili a křičeli. Jeli jsme dál a dál a čekali na odbočku vedoucí na turistickou stezku, kterou jsme si vybrali. Ta však nepřicházela. Cesta pro nás už byla nekonečná hlavně proto, že nám navíc docházel benzín. Pomalu jsme se smiřovali s tím, že na konec ani nedojedeme a budeme to muset otočit. Zachránila nás „bouda budka”, kde na tyto situace byli nachystaní a „šťávu” nám za větší peníz doplnili. 

Nakonec jsme dojeli do centra, kde začínala stezka. Tedy delší stezka. Vedla takovou malou džunglí, kolem 1000 letého stromu. Trasa byla nakonec docela zajímavá – trochu něco jiného než obvykle. 

Večer jsme zjistili, že jsme někde na stezce nechali kameru, když jsme zastavovali na pití. Rozhodli jsme se, že ráno brzo vyrazíme zpátky a zajdeme na to místo, jestli ji někdo nenašel. Celou cestu a hukot motorek jsme absolvovali znovu. David ráno volal na recepci, zda se už náhodou neobjevila. Ptali jsme se lidí kolem, kteří tam trávili dovolenou v kempu nebo bungalovech, ale neúspěšně. Díky této vyjížďce jsme ztratili dalšího půl dne, což nás potom mrzelo, protože Ninh Binh je krásné místo s krásnou přírodou, kde by se dalo zabavit i tři dny. 

Naší prioritou ten den bylo navštívit oblast Trang An, která je zapsána v UNESCO. Vyrazit na známou projíždku na lodičce, na vyhlídku Hong Mua a zastavit se v pagodě Bai Dính

Pagoda Bai Dính

Pagoda Bai Dính se nachází asi 20 km od města. Pohodlně se tam dostanete na skútru. Tedy na blízké parkoviště a odtud musíte pěšky nebo za pár korun turistickými vozítky. Pagoda je největším duchovním a kulturním komplexem buddhistických chrámů ve Vietnamu. Skládá se ze starého a nového chrámu. Nový chrám se rozkládá na kopcích Ba Rau. Největší stavbou je Tam Thé Hall s výškou 34 metrů. 

Pagoda je obrovská a dá se zde strávit i několik hodin. My jsme však chtěli stihnout hlavně projížďku na lodi, takže jsme si ji během hodiny a půl zčásti prošli a pomalu vyrazili zpět. V tu chvíli začal silný déšť, který nás zdržel. Po příjezdu na parkoviště jsme si zašli na první jídlo dne a to polévku Pho Bo. Vyjížděli jsme z parku, když jsme uslyšeli prásknutí – prasklá duše od klíče. Další problém k řešení. Co teď. Vietnamci nás navedli na pneuservis hned v ulici. Za 45 minut jsme mohli vyrazit dál. Oprava nás stála 50 Kč. Po několika minutách jsme konečně dorazili po hlavní cestě k hlavnímu vstupu na lodě ke komplexu Trang An. 

Komplex Trang An

Vstup nešel minout protože parkoviště u silnice bylo plné Vietnamců. Stejně tak řeka byla přeplněná lidmi na lodích v záchranných vestách. Zaplatili jsme vstup a ze tří tras, které bylo možné absolvovat jsme si vybrali druhou. U nástupu na lodě se nás ujala mladá vietnamka, která nás usadila na lavičku a hledala pro nás vhodnou loď. 

Mezi tím jsme byli svědky docela vtipné scény, když se jedna loď začala pod evropskými turisty postupně potápět. Silnější pán s manželkou seděli na přídi a potápějící lodi si všimli bohužel pozdě. Nestihli včas vystoupit a tak oni i jejich drahý foťák skončili mokří. Jak to dopadlo, to už nevíme. O několik minut později je totiž s omluvou odvadeli směrem ke kancelářím.

Během toho naše vietnamka našla další dva spolucestující, kteří chtěli na trasu dva a mohli jsme vyrazit. Na každé lodičce sedí starší vietnamka (občas i vietnamec), která celou dobu pádluje. Jsou milý, ale neumí moc dobře anglicky. Naštěstí těch slov nebylo potřeba tolik. Stačilo pouze její oblíbené „hello“, když na nás chtěla zavolat a pak nám ukázala směr, kudy máme jít. Během cesty jsme se zastavovali v pagodách, projížděli jeskyněmi a mohli se kochat nádhernou přírodou. Ze začátku jsme byli trošku zklamání hlavně z důvodu toho množství lidí, ale nakonec jsme si to moc užili. Rozhodně to stojí za to. Většina turistů si vybere první trasu, na které je vic zastávek (víc pagod a jeskyní), ale my si chtěli užít hlavně přírodu. Všechny trasy trvají cca 2,5-3 hodiny. 

Záchrana beznohého kolemjdoucího

Po příjezdu zpět do „přístavu“ jsme už neměli dost času na návštěvu vyhlídky. Zbývala asi hodina do setmění. Rozhodli jsme se ještě zajet do starého města, které je nedaleko Trang An. Tam jsme bohužel taky nedojeli. Cestou jsme měli další defekt. Tentokrát byla duše úplně rozervaná. Chvilku jsme stáli u motorky a přemýšleli, co budeme dělat. Nikde jsme neviděli servis, když v tom se někde vynořil týpek bez nohy na kole. Ke kolu měl přidělanou krabici, ve které měl nahradni duši, pumpičkou apod. To je náhodička. 🙂 Bohužel neuměl anglicky, takže domluva nebyla nic moc, ale nakonec přispěchal na pomoc náhodný kolemjdoucí, který alespoň zvládl přeložit, že nám to vymění za 100000 dongů. Tak jsme si plácli. I když nám ho bylo líto, zvládl to dobře a my za 45 minut mohli vyrazit na cestu. 

Tentokrát už nebyl čas na nic, tak jsme se vydali směr večeře. Už podruhé jsme zašli do stejné restaurace kousek od nádraží. Byla top 1 na Trip Adviseru. Jídlo bylo dobré, porce veliké, ale co nám zůstalo v paměti byla holčička (dcera majitelky), která využila příval turistů k učení angličtiny. Vždy si k někomu přisedla, dokud nedostal jídlo, se svým sešitem plných poznámek v několika jazycích a začala si povídat – jak se jmenujeme, kam jedeme, kde jsme byli apod. No, někdo těch turistů umí využít už od malička.

Vyhlídka Hong Mua

Druhý den jsme měli v plánu vyrazit na vlak v 17 hod do Hanoje a odtud rovnou do Ha Giang spacím busem. Měli jsme tedy ještě čas konečně vyrazit na vyhlídku Hong Mua. Vyhlídku opět trošku kazilo množství lidí, ale panoramata z vyhlídky jsou úžasné. Rýžová pole jsou obklopeny skalnatými horami přírodního parku Tam Coc a Trang An skrz které se táhne řeka. Vydržela bych hodiny jenom zírat na tu krásu. O to víc nás mrzel náš první den v národním parku, kam jsme vůbec nemuseli. V Ninh Binh jsou scenérie, které se dají objevovat na kole i na motorce i několik dní. 

Cesta na vyhlídku začíná v areálu hotelu, který nabízí ubytování v klasickych pokojích i bungalovech. Ubytko má i vlastní bazén a hlavně možnost vyjít na vyhlídku kdykoliv. Docela mě překvapila cena, která nebyla za pokoj až tak vysoká. Pokud by si chtěl člověk užít i pár dní odpočinku a pravou válecí dovolenou, byla by to ideální volba. Na vyhlídku vede několik schodů a je možnost vystoupat buď na pagodu nebo na samotnou vyhlídku. Tady jsme zůstali celé dopoledne, dole jsme si ještě dali vietnamskou limonádu z cukrové třtiny a užili si výhled na rýžová pole. Pak jsme pomalu vyrazili do města vybrat peníze a do našeho ubytování, kde jsme vraceli motorku. 

Spací busy aneb jak jsme se dostali z Ninh Binh do Ha Giang

Pan domácí nás odvezl na vlak, kde nás čekalo nemilé překvapení. Vlaky do Hanoje jsou dnes již plně obsazeny. Co teď? Netrvalo dlouho a objevila se u mě paní „naháněčka“ s řešením – za chvilku odjíždí privátní bus nebo za dvě hodiny dalsi a levnější. Nemáme moc na vybranou tak s ní jedeme do její travel agency hned naproti nádraží. Koupili jsme lístky do Hanoje za 160 Kč, ale zjišťujeme, že je možnost jet spacím busem rovnou z Ninh Binh až do Ha Giang. Cena se nám moc nezdá a tak docela dlouho váháme. Nakonec cenu usmlouváme na 500 a za necelou hodinu vyrážíme. 

Do spacího busu nasedáme nedaleko města, kam nás odvezlo soukromé auto. Hned při vstupu do busu vyfasujeme sáček na špinavé boty a hledáme místo. Už při prvním pohledu si říkám, že se do těch miniaturních rakviček David nemůže nikdy vejít. Problém měli i někteří vietnamci. Nakonec nacházíme místo úplně vzadu na „pětce“, kde si David mohl docela pohodlně natáhnout nohy do uličky. V průběhu cesty lidi navic vystupovali takže jsme nakonec měli celou pětku jen pro sebe a docela pohodlně jsme se vyspali. Asi v polovině cesty autobus zastavil u nějaké restaurace, kde byla pauza. Měli jsme hrozný hlad, takže jsme to uvítali. Akorát byl problém, že nám nikdo nerozuměl. Chvilku jsme tam okouněli až si nás všimla mladá vietnamka, která ukázala na Pho Bo polévku, my ukázali „dvě“ a bylo to. Za chvíli u nás přistála polévka i s limetkou.

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.