Last updated on 21/01/2022
5:30 – budíky zvoní po celém bytě, už je čas na další dovolenou. Tentokrát nás čeká ostrov věčného jara – Madeira. Už se nemůžeme dočkat. Konečně po pár měsících vyrážíme na delší dovolenou, která bude stát za to. Těšíme se na nádhernou přírodu, levády, jídlo, víno a dokonce i samotnou cestu. Na cestě nás totiž čeká mnoho poprvé. Poprvé letíme s Austrian Airlines, poprvé zavítáme do letištního salonku, kde si dáme královskou snídani, poprvé vyzkoušíme samostatné odbavení zavazadel a poprvé přistaneme na letišti postaveném na železobetonovém mostě. Ale teď postupně.
Letecky na Madeiru z Vídně
Na Madeiru můžete letět přímo z ČR se společností Smartwings. Další možností je využít některou z nízkonákladových společností nebo portugalskou TAP Portugal. U těch vás obvykle nemine mezipřistání v Portugalsku, nejčastěji v Lisabonu. Lze to využít i pro stopover na návštěvu města. My jsme měli to štěstí, že jsme našli letenky s Austrian Airlanes z Vídně, ale bohužel jen na cestu tam. Tato linka letí přímo a lítá většinou jen v sezóně cca od května do října. Z Brna do Vídně většinou využíváme RegioJet, Flixbus nebo nově Gepard Express.
Na letišti ve Vídni jsme vyrazili rovnou k odbavení, protože náš plán byl co nejrychleji se dostat do letištního salonku. Odbavení u Austrian Airlanes probíhá tak nějak samostatně pomocí přístrojů, který vám po naťukání čísla letenky vytiskne boarding pass i lístek na kufr. Ten pak jen donesete na pás pro zavazadla, označíte skenerem čárového kódu a je to.
Dobu čekání na letadlo jsme si krátili v letištním salonku parádní snídaní. Jak jsme se tam dostali? Běžná cena za vstup do salonku se pohybuje kolem 35 Euro. David si zařídil prémiovou (zlatou) kreditní kartu u ČSOB, kde při splnění podmínek má volné vstupy do některých letištních salonků + čtyři vstupy zdarma za rok pro druhou osobu. A tak jsme to hned využili. V salonku je zdarma veškeré jídlo a pití včetně kávy. Najdete tady pohodlné gauče i pracovní stoly v oddělené místnosti. Karta nabízí mnoho dalších výhod od pojištění po slevy na zážitky. Více info zde.
Dalším zážitkem je přistání na letišti ve Funchal. Letištní dráha je postavena 59 metrů nad hladinou moře a byla několikrát prodloužena. Původní délka byla pouhých 1600 metrů. Po tragické nehodě ji prodloužili pomocí železobetonového mostu o délce 1060 metrů. Přistání je povoleno jen proškoleným pilotů, kteří zde absolvovali kurz. A není se čemu divit. Při přistání máte pocit, že letadlo klesá přímo do centra města Funchal.
Každopádně už při prvním pohledu na Madeiru z letadla nám bylo jasné, že na tento ostrov jen tak nezapomeneme.
TIP: Na Madeiře je nejjednodušší cestovat autem. My jsme využili půjčovnu Funchal Car hire.
První západ slunce u Krista Garajau
Po celodenní cestě se nám už nechtělo na nějaký větší výlet. Rozhodli jsme tedy vyrazit aspoň na nedalekou vyhlídku k soše Krista Garajau. Socha se nachází na útesu nad mořem a je od ní krásný výhled na okolní útesy i město Funchal. Pod útesem najdete i oblázkovou pláž, která je spojena se sochou krátkou lanovkou.
Levada 25 Fontes a Levada do Risco
V srdci ostrova najdete asi nejznámější Levadu 25 Fontes. My jsme k ní vyrazili hned druhý den. Většina lidí vyráží z parkoviště Rabal. Odtud je možné jít pěšky k chatě Rabacal Nature Spot cafe nebo se nechat vyvézt minibusem. My jsme se chtěli vyhnout davům a zvolili jsme variantu dvě. Auto jsme nechali na parkovišti u silnice Estrada Doutor Roberto Monteiro – rozcestí PR6/6.1. Pokud tuto trasu půjdete, nezapomeňte na čelovku. Hned ze startu vás totiž čeká tunel, kde se bez ní neobejdete. Cesta k těmto levádám je snadná a zvládají ji bez problémů i děti. Cestou zpět se určitě zastavte na kávu a dort ve zmíněné kavárně.
Západní pobřeží a vyhlídky
Po zdolání levád jsme chtěli něco míň chodícího. Stočili jsme směr na západní pobřeží. Naši první zastávkou byla vyhlídka Ponta de Ladeira. Odtud jsme vyrazili na Miradouro da Garganta Funda, kde je krásný výhled na vodopád Garganta Funda. Udělali jsme pár fotek a mazali k majáku Ponta Pargo Lighthouse. Všechny tyto vyhlídky nabízí krásné pohledy na vysoké skalisté pobřeží Madeiry a rozhodně stojí za návštěvu.
Ponta do Sol
V Ponta do Sol nás nejvíce lákala Levada Nova. Jedna z mála okružních levád na Madeiře. Tu jsme si však nechali na jiný den a zastavili po cestě z majáku aspoň na třech zajímavých místech v okolí. Prvním byl vodopád Anjos v Ponta do Sol. Ten padá přímo na silnici, kde projíždí auta. Tento vodopád se stal instagramovým místem. Spousta lidí se fotí přímo pod ním v plavkách. Další zastávkou byl kamenný most Brücke. Za zastávku stojí i Cais da Ponta do Sol přímo ve městě.
Cabo Girão Skywalk
Den jsme zakončili na vyhlídce Cabo Girão Skywalk. Prosklená vyhlídka je otevřena 24 hodin. Oblíbená je právě na západ slunce. Výhled na celé město Funchal je nádherný, ale na západ slunce je za nás lepší vyrazit k soše Krista.
Levada do Caldeirão Verde a Levada do Inferno
Na sobotní den jsme naplánovali další procházku. Levadu do Caldairo Verde najdete kousek nad městečkem Santana. Vycházeli jsme z placeného parkoviště Florestal das Queimadas (3 eura). Hned u něj je lesopark, kde jde vidět flóru původního madeirského lesa, a přístřešek Queimadas, který si zachoval vzhled původních madeirských staveb. Pro turisty nechybí ani malá kavárnička, kde si za odměnu můžete dopřát kávu a něco dobrého k tomu.
TIP: Za parkování i něco na zub kavárně musíte zaplatit v hotovosti.
Začátek trasy je dost podobný Levadě 25 Fontes. David byl ze začátku trochu zklamaný, ale pak to přišlo. Po trase vás čeká několik tunelů (pozor na hlavy), úzké cestičky v těsné blízkosti levády, rostliny všeho druhu a výhledy na vesnici Sao Jorge, které stojí za to. Na konci Levady do Caldeirao Verde vás za odměnu čeká vysoký vodopád padající do laguny obklopen zelení.
U vodopádu se většina lidí otáčí a vyráží zpět. My jsme si cestu protáhli ještě Levadou do Inferno, která je malinko náročnější už z důvodu strmého stoupání po schodech. Cílem této levády je malá laguna, která nás sice moc neupoutala, ale ta cesta k ní rozhodně stojí za to. Osobně si myslím, že tato část trasy je to nejkrásnější na celém trailu a byla by chyba ji vynechat. Celkově jsme našlapali něco přes 20 km. 🙂
Východ slunce v Ponta de Sao Lourenco
Na nejvýchodnějším cípu Madeiry se skrývá známá trasa Ponta de Sao Lourenco. My jsme se rozhodli k ní vyrazit brzo ráno a užít si východ slunce. A doporučujeme to všem všemi deseti! Na místě jsme byli jen my a další dva nebo tři páry. Jeden z nich si tady dokonce rozdělal snídani včetně vína a užili si tak prvotřídní romantiku.
Trasa má 4 km a vede na Pico do Furado, odkud je ještě výhled na maják Farol da Ponta de São Lourenço. Pěšky se k němu bohužel nelze dostat, ale pro zájemce je možné koupit výlet lodí nebo na kajaku v místním baru, který nemůžete cestou minout. Mimo to lze zakoupit i výlet na delfíny a velryby. Trasa na tomto poloostrově vede kolem nádherných útesů zbarvených do červena obklopených oceánem. My jsme si to užili, ikdyž jsem ho na konci hodnotila jako náročnější než výšlap na Levadu Caldeirao Verde. Proč? Sluníčko fakt neskutečně pařilo a já si zapomněla kraťase. Takže doporučuji nepodcenit přípravu a vybavit se vodou. 🙂
Santana a typické madeirské domky
Fotky typických madeirských domků najdete snad všude. Ani my jsme je nemohli vynechat, a tak jsme se po výšlapu na východním cípu ostrava vydali do města Santana. Ve městě je domečků několik, ale většinu najdete hned v centru vedle radnice. V některých z nich můžete zakoupit i řemeslné výrobky z Madeiry jako jsou krajky, suvenýry nebo pokrmy či nápoje z ostrova. Na náměstí byl zrovna i malý trh s ovocem a tak jsme dlouho neváhali. Koupili jsme hned tři druhy exotického ovoce, které je pro madeiru typické.
Vereda dos Balcoes
Cestou zpět do Funchalu jsme zastavili ve vesničce Riberio Frio. Už cesta tam je epická a stojí za projetí. Všude příroda, kopce, skály. Úžasná podívaná. Z vesničky se můžete vydat na vyhlídku Dos Balcoes, která je umístěna vysoko nad zeleným údolím. Cesta k ní má asi 1 km. Začíná hned vedle restaurace po schodech, které však za chvíli skončí a pokračuje rovná lesní nenáročná cesta.
Východ slunce na Pico Arieiro a trek na Pico Ruivo
Jeden celý den jsme si vyhradili na dva nejvyšší vrcholky Madeiry – Pico Arieiro i Pico Ruivo. Pico Arieiro je oblíbený na východy slunce. Ani my jsme si to nenechali ujít a ráno si opět přivstali. Východ slunce vyšel na jedničku. Na vrcholu Pico Arieiro můžete vyrazit na dvě vyhlídky. Obě najdete za budovou. Na východ slunce jděte po chodníčku za budovou vpravo. Cca po 50 metrech uvidíte vyhlídku, poloostrov Ponta de Sao Lorenco a celý oceán jako na dlani.
Po východu jsme vyrazili na cestu k nejvyššímu vrcholu Madeiry. Na něj se můžete vydat ze třech směrů:
- z Pico Arieiro
- z Achada de Teixiera kousek nad městečkem Santana,
- ze sedla Encumeada.
Nejjednodušší by měla být cesta z Achada de Teixiera. My jsme zvolili údajně nejtěžší trasu z Pico Arieiro. Bohužel zde nevede žádná okružní trasa a tak nezbývá než se vydat (pokud to nevymyslíte jinak) stejnou cestou zpět. Nevýhodou je, že už víte, co vás čeká. 🙂 Obě hory jsou sice ve výškách okolo 1800 m.n.m., ale celkem jsme nastoupali přes 1100 výškových metrů. Začátek i závěr obou hor znamenal prudké klesání a prudké stoupání a navíc po schodech. Nohám a vašemu zadku to dá pěkně zabrat, ale stojí to za to. Tato trasa byla asi ta nejkrásnější, co jsme šli. Úzká cestička vás provede několika tunely a údolím s krásnými výhledy.
Přírodní bazénky v Porto Moniz
Po náročné túře na Pico Ruivo jsme se rozhodli pojmenovat další den jako odpočinkový. Ráno jsme si přispali, na snídani vychutnali skvělé croissanty z místní pekárny a vyrazili směr Porto Moniz. Tady totiž najdete přírodní bazénky s krásnou mořskou vodou, kde se můžete vykoupat. Najdete tu hned dvě místa:
- Piscinas Naturais Velhas u restaurace Cachalote,
- Piscinas Naturais de Porto Monit pod restaurací Orca.
První zmíněné jsou úplně zdarma, bez převlíkáren nebo záchodů, ale mně osobně se líbily o něco více. Přímo z bazénku můžete koukat na rozbouřený oceán a celé městečko včetně pozadí hor. U bazénky najdete i malou vyhlídku pro ty, kteří by se do studené vody neodvážili vlézt. Druhé bazénky jsou placené. Za vstup zaplatíte 1,5 eura a můžete zde využít převlékárny i toalety. Někde jsme četli, že se i vyhřívají, ale teda…. Mořská voda, která do bazénků přitéká je spíše ochlazuje. I tak jsme se odvážili a několik tempíček jsme zvládli.
TIP: V Porto Moniz jsme si dali oběd v restauraci Polo Norte. Najdete tu tradiční madeirský chleba s česnekem a máslem, espadu s banánem a tradiční hovězí špíz. Všechno nám moc chutnalo a můžeme jen doporučit.
Přírodní rezervace Fanal
Cestou zpět do Funchalu jsme se zastavili na dvou místech. Jedním z nich byla přírodní rezervace Fanal, která je známá pro své vavřínové lesy. Hodně lidí se sem vydává, když je mlha. Pak vypadá les dramaticky a trochu jako z hororu. My jsme měli počasí takové všelijaké. Mlhu jsme měli asi 100 metrů od lesa, ale ne a ne přijít. Nicméně i tak to stálo za návštěvu.
Skalní útvary v moři Ribeira de Janela
Druhou zastávkou byla vesnička Ribeira de Janela, kterou protéká nejdelší řeka Madeiry. Tato vesnička je ale známá pro své skalní útvary, které najdete na stejnojmenné pláži.
Curral das Freiras
Vesnička Curral das Freiras leží uprostřed strmých hor. Tomuto údolí se říká údolí jeptišek, které se zde ukrývali před piráty v roce 1566. Dříve do vesničky vedla pouze pěší cesta tzv. oslí cesta. Po ní se můžete vydat z centra městečka a dojít až na vyhlídku Eira do Serrado. Odtud můžete celou vesnici i údolí sledovat z ptačí perspektivy. Na vyhlídku se dostanete i autem ze směru od Funchalu. Vesnici s okolním světem pak spojuje dlouhý tunel, který byl postaven ve 21. století a některé hlavní cesty uprostřed vesnice teprve před šesti lety.
Samotná vesnička je známá hlavně díky výrobě lokálních produktů z kaštanů, vinné révy a ořechů. My jsme tady chtěli ochutnat hlavně kaštanový likér, který je pro tuto oblast unikátní. Místní zde pořádají i kaštanové slavnosti, kde kaštany nechybí v žádném jídle od zákusků po omáčky.
Levada do Moinho
Okružní levada nad městečkem Ponta do Sol má celkem 8 km. Hlavním poutačem je vodopád, který padá přímo nad levádou. Z druhé poloviny levády jsou krásné výhledy na terasovité políčka nad městem a oceán. Nás leváda trochu zklamala a podruhé bychom ji nešli, ale možná to bylo jen obdobím. 🙂
Levada do Rei
Levada do Rei je údajně jedna z nejkrásnějších levád na Madeiře. Nás tolik neoslovila, ale možná to bylo díky deštivému počasí, které nás provázelo celý den. Leváda se nachází u městečka Sao Jorge na severu ostrova. Cesta vás povede skrz les, kde můžete vidět eukalyptus nebo rododendrony.
Miradouro da Beira da Quinta a Miradouro Veu da Noiva
Po levadě do Rei jsme se vydali prozkoumat severní pobřeží, kde stojí za zastávku zmíněné vyhlídky. Severní pobřeží je oproti tomu jižnímu pestřejší na útesy a zeleň. Je mnohem méně osídlené, což je i z důvodu častějších dešťů.
TIP: Zastavit se můžete i ve městě Sao Vicente, která je známé pro své lávové jeskyně.
Seixal
Městečko známé pro své pláže z černého písku a skalnaté útesy s černých kamenů. Mezi nimi jsou vytvořeny přírodní bazénky podobné těm v Porto Moniz.
Camara de Lobos
Na jeden odpočinkový den jsme zakotvili v malé rybářské vesničce Camara de Lobos kousek od Funchalu. Camara de Lobos byla první osada, která na ostrově vznikla po jeho objevení v 15. století. Vesnička je známá pro pěstování vinné révy a výrobu vína, ale hlavně je domovem mnoha rybářů, kteří ze zátoky každý den vyráží na lov tkaničnice černé (tradiční pokrm na Madeiře). A tak i my jsme si zašli do jedné z místních restaurací (a že jich tam je) a dali jsme si výbornou rybu.
Caminho do Pináculo e Folhadal
Hrozně jsem chtěla dát nějaký trek v průsmyku Boca de Encumeada, který spojuje severní a jižní pobřeží. Jsou tady krásné výhledy do všech stran a za pěkné počasí jdou vidět oba nejvyšší vrcholky Madeiry. Trasa je okružní vede podél levád i mimo ni. Užijete si hned dva dlouhé tunely, náročný schodový výstup, zelené lesy a panoramatické výhledy až na Pico do Ruivo.
Funchal a výlet za velrybami
Jeden den jsme si vyhradili na prozkoumání hlavního města ostrava. Největším lákadlem je tady botanická zahrada Járdim Botanico nad městem. K zahradě se můžete dostat lanovkou přímo z centra města. Na cestu zpět můžete využít Monte Topoggan Funchal – o co jde? Forma veřejné dopravy do centra města vznikla v 19. století. Dva místní chlápci v gumových solených botách, který používají jako brzdy, vás usadí do slaměných saních a rozběhnou se s vámi ze strmého kopce. Na první pohled to vypadá trochu děsivě, ale své umění zvládají opravdu skvěle. Vyhnout se každému projíždějícímu autu a hravě zvládnou každou zatáčku. Pokud máte trochu času, určitě to vyzkoušejte.
Centru města dominuje přístav, kde kotví velké zaoceánské lodě a vyplouvají zde výletní lodě na velryby a delfíny. My jsme si zaplatili výlet na katamaránu, kde je výhodou, že můžete sedět přímo na přídi a když se vám poštěstí pozorovat delfíny přímo pod vámi. My jsme měli štěstí vidět delfíny i velryby. Kolem přístavu vede promenáda, kde si můžete vychutnat dobrou kávu i jídlo v mnoha kavárnách i restauracích.
Nám se líbila stará část města Zona Velha, kterou vede úzká ulička Roa de Santa Maria, kterou místní oživili malůvkami na dveře, a tak si můžete si podat ruku třeba s Malým Princem.
Kromě dobrého jídla si tady můžete dát třeba tradiční nápoj Poncha. My jsme ho vyzkoušeli v baru Rei da Poncha a dali jsme si rovnou ochutnávku v podobě cca 32 panáků různých příchutí od kiwi, mandarinky až po Ponchu s příchutí Absinthu.
Určitě doporučujeme taky zastávku v místním trhu Mercado dos Lavradores. Tady můžete koupit nejen čerstvé ryby místních rybářů, ale můžete ochutnat různé druhý exotického ovoce. To jsme si na Madeiře fakt užili. Vyzkoušejte lokální banány, maracuju, dračí ovoce, ananas-banana nebo papayu. Tady najdete opravdu vše.
Co ochutnat na Madeiře
Madeira je ideální místo pro gurmány. Kromě exotického ovoce tady můžete ochutnat místní pokrmy z ryb, mořských plodů i masa.
Espada je tradiční pokrm skládající se z Tkaničnice černé a banánu. Tkaničnice je dravá ryba, má velmi jemné a chutná maso. V syrové podobě ji určitě uvidíte na zmíněném trhu a překvapí vás svou délkou až 1 metr. Kombinace ryby a banánu je opravdu skvělá.
Bife de atum – steak z tuňáka se obvykle připravuje na česneku a olivovém oleji.
Espetada je špíz z hovězí masa na česneku, oleji, soli a másle. Připravuje se grilovaný na dřevě a uhlí.
Picado jsou hovězí kostky na česneku. Jsou skvělým „sdíleným“ jídlem třeba k pivu. Kousky můžete napichovat na párátka a postupně ujídat.
Bolo de caco je tradiční chléb s česnekovým máslem, který připravuje na žhavém kameni nebo uhlí. Pro milovníky různých variant placek ideální volba.
Z nápojů určitě zkuste kromě zmíněné Ponchi, drink zvaný Nikita. Nikita se připravuje z piva, džusu, vanilkové zmrzliny a malých kousků ananasu.
Brisa je místní značka nealkoholického nápoje podobné Fantě. Najít ji můžete v různých příchutích, ale ta nejlepší je z maracuji.
No a pro pivaře doporučujeme pivo Coral. Pivo se vyrábí ve Funchalu z českého sladu a chmele. Ležák Coral Branca má 5,3 % alkoholu, tmavé pivo Coral Tónica 5,1 %.
Napište první komentář