Celé dva dny v Ninh Binh jsme byli „uvězněni“ mezi Vietnamci. I když jsou většinou milí a snaží se lidem pomoc, v tuto dobu s nimi být nechcete. Jsou hodně hluční, je jich plno. Na některých místech je to s nimi až nebezpečný, když se snaží pro fotku udělat cokoliv a dostat kamkoliv. Na prázdniny vyráží bohatší vietnamci, nastrojení v krásných šatech, kloboucích a v lodičkách. Pózující všude, kde to jde. Někdy je to veselá a docela zajímavá podívaná.

Do Ninh Binh jsme vyrazili ráno vlakem z Ha Noi. Kousek za nádražím jsme měli domluvený homestay, kde jsme si půjčili skútr a rozhodli se vyrazit do národního parku Cuc Phuong. 

Národní park Cuc Phuong

Jde o národní park, který není mezi turisty až tak navštěvovaný a leží cca 30 km města. Cuc Phuong je tropický park, který nabízí úžasnou faunu a flóru – 97 druhů savců, 320 druhů ptáků, 1983 druhů rostlin, stromy vysoké až 70 m, orchideje, kapradiny, liány, vzácné rostliny. To vše tam najdete. Stačí si vybrat mezi turistickými stezkami a vyrazit. U vchodu do parku dostanete mapku s popisem. Můžete si zaplatit i průvodce, který vás parkem provede a ukáže zajímavá místa. My jsme tuto možnost nevyužili a vyrazili na vlastní pěst. Dá se říct, že jsme byli trochu nepřipravení a vzhledem k vietnamským prázdninám na nás park neudělal takový dojem. Hned při příjezdu k hlavní bráně začalo rodeo. 

Po zaplacení vstupu jsme zjistili, že na motorce můžeme pokračovat cestou skrz park až na konec cca 15 km (pouze jedna cesta). Park je opravdu velký a vede skrz něj jediná zpevněná úzká silnice. Určitě doporučujeme vyrazit do parku na skútru. Pěšky byste to nejspíš celé nezvládli a autem může být průjezd obtížnější. A taky se tak nepokocháte. My jsme se tedy taky moc nekochali, protože nás celou dobu doprovázely kolony aut a motorek. 

Pro vietnamce je tato oblast očividně na prázdniny hodně oblíbená. Na některých místech v parku je možné zaplatit si ubytování (bungalovy, chatky i postavit stany) a vyrážet na treky. Na konec parku tak jely kolony aut a motorek, které se obtížně vyhýbaly na úzké cestě. Lidi neustále troubili a křičeli. Jeli jsme dál a dál a čekali na odbočku vedoucí na turistickou stezku, kterou jsme si vybrali. Ta však nepřicházela. Cesta pro nás už byla nekonečná hlavně proto, že nám navíc docházel benzín. Pomalu jsme se smiřovali s tím, že na konec ani nedojedeme a budeme to muset otočit. Zachránila nás „bouda budka”, kde na tyto situace byli nachystaní a „šťávu” nám za větší peníz doplnili. 

Nakonec jsme dojeli do centra, kde začínala stezka. Tedy delší stezka. Vedla takovou malou džunglí, kolem 1000 letého stromu. Trasa byla nakonec docela zajímavá – trochu něco jiného než obvykle. 

Večer jsme zjistili, že jsme někde na stezce nechali kameru, když jsme zastavovali na pití. Rozhodli jsme se, že ráno brzo vyrazíme zpátky a zajdeme na to místo, jestli ji někdo nenašel. Celou cestu a hukot motorek jsme absolvovali znovu. David ráno volal na recepci, zda se už náhodou neobjevila. Ptali jsme se lidí kolem, kteří tam trávili dovolenou v kempu nebo bungalovech, ale neúspěšně. Díky této vyjížďce jsme ztratili dalšího půl dne, což nás potom mrzelo, protože Ninh Binh je krásné místo s krásnou přírodou, kde by se dalo zabavit i tři dny. 

Naší prioritou ten den bylo navštívit oblast Trang An, která je zapsána v UNESCO. Vyrazit na známou projíždku na lodičce, na vyhlídku Hong Mua a zastavit se v pagodě Bai Dính. 

Pagoda Bai Dính

Pagoda Bai Dính se nachází asi 20 km od města. Pohodlně se tam dostanete na skútru. Tedy na blízké parkoviště a odtud musíte pěšky nebo za pár korun turistickými vozítky. Pagoda je největším duchovním a kulturním komplexem buddhistických chrámů ve Vietnamu. Skládá se ze starého a nového chrámu. Nový chrám se rozkládá na kopcích Ba Rau. Největší stavbou je Tam Thé Hall s výškou 34 metrů. 

Pagoda je obrovská a dá se zde strávit i několik hodin. My jsme však chtěli stihnout hlavně projížďku na lodi, takže jsme si ji během hodiny a půl zčásti prošli a pomalu vyrazili zpět. V tu chvíli začal silný déšť, který nás zdržel. Po příjezdu na parkoviště jsme si zašli na první jídlo dne a to polévku Pho Bo. Vyjížděli jsme z parku, když jsme uslyšeli prásknutí – prasklá duše od klíče. Další problém k řešení. Co teď. Vietnamci nás navedli na pneuservis hned v ulici. Za 45 minut jsme mohli vyrazit dál. Oprava nás stála 50 Kč. Po několika minutách jsme konečně dorazili po hlavní cestě k hlavnímu vstupu na lodě ke komplexu Trang An. 

Komplex Trang An

Vstup nešel minout protože parkoviště u silnice bylo plné Vietnamců. Stejně tak řeka byla přeplněná lidmi na lodích v záchranných vestách. Zaplatili jsme vstup a ze tří tras, které bylo možné absolvovat jsme si vybrali druhou. U nástupu na lodě se nás ujala mladá vietnamka, která nás usadila na lavičku a hledala pro nás vhodnou loď. 

Mezi tím jsme byli svědky docela vtipné scény, když se jedna loď začala pod evropskými turisty postupně potápět. Silnější pán s manželkou seděli na přídi a potápějící lodi si všimli bohužel pozdě. Nestihli včas vystoupit a tak oni i jejich drahý foťák skončili mokří. Jak to dopadlo, to už nevíme. O několik minut později je totiž s omluvou odvadeli směrem ke kancelářím.

Během toho naše vietnamka našla další dva spolucestující, kteří chtěli na trasu dva a mohli jsme vyrazit. Na každé lodičce sedí starší vietnamka (občas i vietnamec), která celou dobu pádluje. Jsou milý, ale neumí moc dobře anglicky. Naštěstí těch slov nebylo potřeba tolik. Stačilo pouze její oblíbené „hello“, když na nás chtěla zavolat a pak nám ukázala směr, kudy máme jít. Během cesty jsme se zastavovali v pagodách, projížděli jeskyněmi a mohli se kochat nádhernou přírodou. Ze začátku jsme byli trošku zklamání hlavně z důvodu toho množství lidí, ale nakonec jsme si to moc užili. Rozhodně to stojí za to. Většina turistů si vybere první trasu, na které je vic zastávek (víc pagod a jeskyní), ale my si chtěli užít hlavně přírodu. Všechny trasy trvají cca 2,5-3 hodiny. 

Záchrana beznohého kolemjdoucího

Po příjezdu zpět do „přístavu“ jsme už neměli dost času na návštěvu vyhlídky. Zbývala asi hodina do setmění. Rozhodli jsme se ještě zajet do starého města, které je nedaleko Trang An. Tam jsme bohužel taky nedojeli. Cestou jsme měli další defekt. Tentokrát byla duše úplně rozervaná. Chvilku jsme stáli u motorky a přemýšleli, co budeme dělat. Nikde jsme neviděli servis, když v tom se někde vynořil týpek bez nohy na kole. Ke kolu měl přidělanou krabici, ve které měl nahradni duši, pumpičkou apod. To je náhodička. Bohužel neuměl anglicky, takže domluva nebyla nic moc, ale nakonec přispěchal na pomoc náhodný kolemjdoucí, který alespoň zvládl přeložit, že nám to vymění za 100000 dongů. Tak jsme si plácli. I když nám ho bylo líto, zvládl to dobře a my za 45 minut mohli vyrazit na cestu. 

Tentokrát už nebyl čas na nic, tak jsme se vydali směr večeře. Už podruhé jsme zašli do stejné restaurace kousek od nádraží. Byla top 1 na Trip Adviseru. Jídlo bylo dobré, porce veliké, ale co nám zůstalo v paměti byla holčička (dcera majitelky), která využila příval turistů k učení angličtiny. Vždy si k někomu přisedla, dokud nedostal jídlo, se svým sešitem plných poznámek v několika jazycích a začala si povídat – jak se jmenujeme, kam jedeme, kde jsme byli apod. No, někdo těch turistů umí využít už od malička.

Vyhlídka Hong Mua

Druhý den jsme měli v plánu vyrazit na vlak v 17 hod do Hanoje a odtud rovnou do Ha Giang spacím busem. Měli jsme tedy ještě čas konečně vyrazit na vyhlídku Hong Mua. Vyhlídku opět trošku kazilo množství lidí, ale panoramata z vyhlídky jsou úžasné. Rýžová pole jsou obklopeny skalnatými horami přírodního parku Tam Coc a Trang An skrz které se táhne řeka. Vydržela bych hodiny jenom zírat na tu krásu. O to víc nás mrzel náš první den v národním parku, kam jsme vůbec nemuseli. V Ninh Binh jsou scenérie, které se dají objevovat na kole i na motorce i několik dní. 

Cesta na vyhlídku začíná v areálu hotelu, který nabízí ubytování v klasickych pokojích i bungalovech. Ubytko má i vlastní bazén a hlavně možnost vyjít na vyhlídku kdykoliv. Docela mě překvapila cena, která nebyla za pokoj až tak vysoká. Pokud by si chtěl člověk užít i pár dní odpočinku a pravou válecí dovolenou, byla by to ideální volba. Na vyhlídku vede několik schodů a je možnost vystoupat buď na pagodu nebo na samotnou vyhlídku. Tady jsme zůstali celé dopoledne, dole jsme si ještě dali vietnamskou limonádu z cukrové třtiny a užili si výhled na rýžová pole. Pak jsme pomalu vyrazili do města vybrat peníze a do našeho ubytování, kde jsme vraceli motorku. 

Spací busy aneb jak jsme se dostali z Ninh Binh do Ha Giang

Pan domácí nás odvezl na vlak, kde nás čekalo nemilé překvapení. Vlaky do Hanoje jsou dnes již plně obsazeny. Co teď? Netrvalo dlouho a objevila se u mě paní „naháněčka“ s řešením – za chvilku odjíždí privátní bus nebo za dvě hodiny dalsi a levnější. Nemáme moc na vybranou tak s ní jedeme do její travel agency hned naproti nádraží. Koupili jsme lístky do Hanoje za 160 Kč, ale zjišťujeme, že je možnost jet spacím busem rovnou z Ninh Binh až do Ha Giang. Cena se nám moc nezdá a tak docela dlouho váháme. Nakonec cenu usmlouváme na 500 a za necelou hodinu vyrážíme. 

Do spacího busu nasedáme nedaleko města, kam nás odvezlo soukromé auto. Hned při vstupu do busu vyfasujeme sáček na špinavé boty a hledáme místo. Už při prvním pohledu si říkám, že se do těch miniaturních rakviček David nemůže nikdy vejít. Problém měli i někteří vietnamci. Nakonec nacházíme místo úplně vzadu na „pětce“, kde si David mohl docela pohodlně natáhnout nohy do uličky. V průběhu cesty lidi navic vystupovali takže jsme nakonec měli celou pětku jen pro sebe a docela pohodlně jsme se vyspali. Asi v polovině cesty autobus zastavil u nějaké restaurace, kde byla pauza. Měli jsme hrozný hlad, takže jsme to uvítali. Akorát byl problém, že nám nikdo nerozuměl. Chvilku jsme tam okouněli až si nás všimla mladá vietnamka, která ukázala na Pho Bo polévku, my ukázali „dvě“ a bylo to. Za chvíli u nás přistála polévka i s limetkou.

The post Trable v Ninh Binh a vietnamské prázdniny appeared first on Ještě jedna cesta.

Z Ha Noi jezdí do Ha Giang několik autobusů denně. My jsme odjížděli z hlavního nádraží. Nemusíte se bát, že autobus nenajdete. Hned při vstupu na nádraží se nás ujali „naháněči“ a zavedli přímo k autobusu. Jezdí více společností, ale ceny jsou přibližně stejné. Poprvé jsme využili Sleeping Bus. Jak takový autobus vypadá? Hned při vstupu jsme od řidiče dostali sáček na boty, které si musíte zout. V autobuse jsou tři řady „patrových lehátek“. Vzhledem k tomu, že Vietnamci jsou malincí, s prostorem si moc hlavu nelámou. První, co mě napadlo bylo, že se David se svou výškou přes 180 cm nikdy do lehátka nemůže nasoukat. Nakonec jsme to docela vychytali. Zabrali jsme si místa v poslední „pětce“, kde jsme zůstali úplně sami. Prostoru tedy bylo víc než dost a my jsme se pohodlně vyspali. Od té doby jsme na tato místa směřovali vždy.

TIP: Zajímává vás, kde hledat autobusy? Mrkněte se na článek o ostrově Cat Ba, kde najdete nejen i informace o dopravě.

Autobus dorazil do Ha Giang o dvě hodiny dřív. Byli tři ráno, a tak jsme se rozhodli zaplatit si ještě noc hotelu. Ve tři ráno moc možností není. Vybrali jsme nejbližší hotel, respektive motel, který byl ale moc fajn a za super cenu. Ráno jsme si tady dali i snídani a vydali se na průzkum půjčoven motorek. Nakonec jsme se rozhodli vzít motorku v našem motelu. Prvotní plán byl takový, že si půjčíme dvě, aby byla cesta pohodlnější. Nicméně se ve mně začal objevovat strach, a tak jsme se rozhodli jen pro jeden skútr 135. Stál 250k dongů včetně pojištění. Vzali jsme sebou jen nejpotřebnější věci do jedné malé krosny a zbytek nechali v motelu. Měli jsme trochu obavu, aby tu cestu zvládl, ale stačil úplně bohatě.

Cesta z Ha Giang do Dong Van

První dva dny nebyly moc záživný hlavně kvůli počasí. Celý den nás doprovázel jemný déšť a mlha, takže z vyhlídek u cesty jsme nic neměli. Zastavili jsme vždy jen na smoothie, čaj nebo jídlo. První noc jsme spali ve městě Yen Minh, druhý den jsme dojeli do Dong Van. Cestou z Yen Minh do Dong Van jsme se stavili v paláci Hmongu Vuong Chinh Sinh, ve kterém pobýval Ho Či Min. Většina lidí se vydá druhý den na nejsevernější místo Vietnamu na hranici Lung Cu, ale my se rozhodli, že to necháme až na další den, kdy se mělo počasí o něco zlepšit.

Na tuto část dovolené jsme se těšili nejvíc, a tak jsme sledovali asi na třech stránkách počasí. Na nadcházející dny to nevypadalo vůbec dobře. Nejlíp se jevila neděle odpoledne. Měli jsme před sebou nejhezčí část cesty, a tak jsme se rozhodli v Dong Van zůstat o jednu noc déle. Volný den jsme využili na již zmiňované místo Lung Cu, čtení knížek, sledování filmů a programování I ten odpočinek někdy neuškodí

TIP: Dovolená s omezeným časem má jednu nevýhodu. Nemůžete si jen tak počkat několik dní na lepší počasí. Proto jsme o pár měsíců později vyrazili cestovat do Jižní Ameriky, ale tentokrát pomalu.

Cesta na Lung Cu byla opět mlhavá, ale po příjezdu se nám památník i krajina kolem ukázala a my měli parádní výhledy. Dokonce začalo i svítit sluníčku, takže jsme si užívali pohodu a výhledy s pivkem. Cesta zpět do města vypadala hned jinak. Za každou zatáčkou nás čekaly úžasné výhledy na hory a rýžová políčka. Projížděli jsme malými vesničkami s jednoduchými domky, kolem kterých běhali děti. Ženy v této oblasti chodí stále v tradičních hmongských krojích. To nejkrásnější nás čekalo až čtvrtý den.

Po snídani jsme vyrazili na místní nedělní trhy, kde se dalo koupit cokoliv – jídlo, oblečení, hračky, nádobí do kuchyně apod. Netradiční částí byl prodej živého dobytka. Lidé zde kupovali kohouty, slepice, krávy, buvoly, psi i prasata. Menší zvířata (některé v pytlích) si pak domů odváželi rovnou na motorce, na které seděla celá čtyř členná rodina. Potkávali jsme je potom cestou směrem na Meo Vac.

Cesta z Dong Van do Du Gia

Naše první zastávka byla na vyhlídce na Ma Pi Leng Pass. Bohužel nás celou cestu opět provázela mlha. Počasí říkalo, že asi za dvě hodiny by se mělo zlepšit. První jsme si říkali, že sjedeme do Meo Vac na jídlo a pak se zkusíme vrátit, ale nakonec se postupně výhledy začaly odkrývat a my vydrželi na vyhlídce další dvě hodiny. Vyplatilo se. Viděli jsme vše, udělali fotky, natočili videa a vyrazili na cestu. Tady jsme se naučili, že s počasím ve Vietnamu je to hodně nejistý. Často jsme z mlhavých cest z ničeho nic přijeli do míst, kde bylo krásně vidět. Když je v údolí škaredě nahoře může být viditelně.

Naším dnešním cílem bylo dorazit do vesničky Du Gia, kde měl být vodopád. Úsek z Dong Van do Du Gia je nejkrásnější z celé Loop. Opět jsme si užívali krásné výhledy, zastavovali na focení a natáčení s dronem. Cestou se najde i pár restaurací, kde si lze vychutnat jídlo nebo smoothie s krásnou horskou atmosférou. Čím víc jsme se blížili našemu cíli, tím víc se nám cesta líbila. Mávali na nás hrající si děti u krajnic i jejich babičky, které se k večeru vraceli z pole domů. Asi hodinu před západem slunce nás uchvátil pohled na vesnici obklopenou zelenými rýžovými poli a skalnatými horami. Hodiny bych vydržela koukat na tu krásu.

V Du Gia jsme bydleli v jednoduchém homestay, ve kterém se podávala společná „family“ večeře pro všechny návštěvníky. Uvítali nás přípitkem z kukuřičné pálenky a jejich pozdravem. Vychutnali jsme si bohatou večeři, prohodili pár slov s dalšími cestovateli a šli spokojeně spát.

Cesta z Du Gia do Ha Giang

Ráno nás čekal poslední úsek do Ha Giang. Ještě před odjezdem jsme se vypravili na zmiňovaný vodopád kousek za vesnicí. Cesta, která k němu vedla ale nebyla nic moc. Byla dost bahnitá, úzká a domorodci si na ni odkládali stavební materiál pro stavbu domu podél cesty. Cesta vedla kolem školy, kde na nás vesele mávali a volali děti.  Po pár metrech jsme to vzdali a jeli zpět. Než bychom tam tímto tempem dojeli, uplynula by věčnost. Sesedla jsem z motorky a šla kousek pěšky. V tom se kolem mě seběhli místní děti. Nejprve nadšeně volali „hello“, chtěli si plácnout, ale za chvíli jsem už slyšela kromě „hello“ i „hello money“ a začali mi šmátrat po peněžence a foťáku. Tak to ne. Nasedla jsem na motorku a vyrazili jsme i s běžícími dětmi v patách.

Poslední úsek cesty nebyl tak zajímavý a na řízení asi nejhorší. Cesty se opravovali, takže jsme projížděli bahnitými, kamenitými úseky, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Část cesty vedla přes úsek, který jsme projížděli první den. Zastavili jsme se až na vyhlídce Heaven Gate nad městem, která byla první den naší cesty v mlze. Tentokrát bylo vidět vše, ale zážitky z ní už nebyly takové jako by byly první den po tom všem, co jsme již měli za sebou.

Do Ha Giang jsme dorazili kolem 15 hodiny a rozhodovali se, kam naše cesta povede dál podle toho jak pojedou busy. Ve Vietnamu to funguje tak, že vám autobusy rezervují buď přímo na hotelu nebo si musíte zajít přímo na nádraží, kde zjistíte aktuální čas odjezdu. Na hotelu většinou ví jenom busy, které jedou do větších turistických míst jako je Hanoj nebo Sapa. My jsme chtěli buď do Cao Bang nebo do Yen Bai, kam obvykle turisti nepokračují. Docela často autobusy jezdí i dost blbě, a to buď brzo ráno nebo pozdě večer. My jsme se nakonec rozhodli zůstat v Ha Giang ještě jednu noc, pořádně se vyspat a ráno vyrazit do Yen Bai a odtud do Nghia Lo.

Večer jsme ještě vyrazili do města s úmyslem najít restauračku, kde se dobře najíme. Z dálky na nás mávala usmívající se paní s dvěma dětmi a zvala nás k ní. Restaurace by se tomu říkat nedalo, ale vypadali mile, tak jsme šli. V podstatě to byla její domácí kuchyň spojená s obývákem a jídelním stolem s mini plastovými židličkami. Za kuchyní měli jen ložnic. Prstem jsme ukázali na ceduli venku, co chceme a bylo domluveno. Než začala vařit zaskočila k sousedce do krámu koupit Colu a pivo, o které jsme si k večeři řekli. Během vaření děti skotačili kolem, pozorovali nás a dokonce mě starší chlapec i dvakrát plácl přes zadek. Málem se z toho počůrali smíchy. Večeře se podávala za pár minut.  K mému překvapení jsem dostala Bun Cha, které nebylo vůbec Bun Cha, ale Bún Ca – klasická vietnamská polévka s masem, nudlemi a limetkou.

The post Ha Giang Loop na motorce appeared first on Ještě jedna cesta.

TIP: Vpravo od východu z letiště jsou autobusové zastávky směrem do centra města. Je možné využívat veřejnou dopravu linek 07 a 17. Tyto linky jedou do západní části města. My jsme čekali na bus 87, který jel do staré části Hanoje, odkud jsme chtěli pokračovat rovnou na ostrov Cat Ba.

Cestování ve Vietnamu je docela jednoduché, ale vždycky je to zážitek stejně jako v jiných asijských zemích. My jsme za tři týdny vyzkoušeli skoro všechny druhy dopravy snad kromě “sleeping” vlaků. Autobusy a vlaky na delší přesuny jsme hledali přes stránku baolau.com, ale nikdy jsme tam nic dopředu nerezervovali. Většinou jsme se mrkli na orientační cenu a lístek koupili až na nádraží nebo v “cestovní agentuře”. Podobně to bylo i při hledání dopravy na ostrov Cat Ba, kterou zajišťovala místní agentura. U nich si člověk může kromě autobusu koupit výlety do všech možných koutů Vietnamu. Busy na Cat Ba jsou srovnatelné s těmi českými a využívají je spíš turisti. Většinou je v nich “stevard”, který vás průběžně informuje o cestě.

Cesta na ostrov trvala cca 3,5 hodiny i s přestupem na speed boat. Všechno probíhalo docela hladce, ale měli jsme trošku strach o naše krosny, se kterými při nástupu a výstupu docela šachovali a házeli jimi nad vodou jako s pytlem brambor. Po výstupu z lodě nás na ostrově čekal druhý bus, který měl za úkol rozvážet lidi do hotelů. Rozvoz sice dobrej, ale Cat Ba je tak malé město, že bychom to měli rychlejší, kdybychom do hotelu došli pěšky. Bydleli jsme v hotelu Ciao Cat Ba Hotel kousek od přístavu.

TIP: Nejde si nevšimnout, že většina domů ve Vietnamu je obdélníkové tvaru. U silnice bývají domy nejužší (2-3 metry). Pak se domy táhnou na délku (10-20 metrů) a také na výšku. Každé patro má tak maximálně dva pokoje s tím, že v přízemí si Vietnamci většinou zřídí svůj krámek nebo kancelář. V dalších patrech žijí. Ale proč jsou domy tak úzké? Při koupi nemovitosti je nejdůležitější tzv. silniční metr. Čím více metrů, tím jste více vidět. Nicméně platí i „čím více silničního metru, tím více zaplatíte“. A tak si lidé raději staví domy do výšky, než šířky.

Vyhlídka Cannon Fort

První den po příjezdu jsme neměli dost času na nějaký delší výlet, a tak jsme si vyšli aspoň na západ slunce na vyhlídku Cannon Fort, která je cca 5 minut od města. My jsme šli pěšky, ale jde tam pohodlně vyjet i na skůtru. Z vyhlídky je skvělý výhled na město, moře, okolní hory i rybářské vesničky. My jsme si ji užili a poprvé vytáhli dron.

Večer jsme zkusili první vietnamské jídlo v restauraci podle Trip Adviseru. Byla jsem zvědavá na místní Pho Bo, tak jsem si ji hned dala. Mě osobně malinko zklamala. Ve srovnání s Pho Bo v Čechách nebyla tak bohatá na suroviny (chyběli mi tam klíčky, koriandr a další zelenina). K polévce navíc dávají limetku, která jí dodá jinou zajímavou chuť, místo koriandru do ní často dávají mátu. Jídlo ve Vietnamu je moc dobré, což není překvapením, ale myslím, že hodně záleží i na oblasti. Nejlepší kuchyně je prý v Da Langu. Pokud tedy někdo cestuje za jídlem, může to pro vás být jedna z možností.

Výlet na skútru po ostrově Cat Ba

Druhý den jsme vyrazili na výlet po ostrově. Na ostrově je několik jeskyní, které stojí za to vidět. Do všech se platí vstupné + parkování. Jeskyně za války sloužili jako útočiště pro místní lidi. Jednou z nich je jeskyně Hang Trung Trang, která sloužila jako nemocnice.

TIP: Na výlet jsme vyrazili na skútru. Což je asi nejjednodušší způsob dopravy v místě. My jsme si půjčili skútr v našem hotelu, ale seženete ho na každém rohu. Ceny se pohybují kolem 100 Kč.

Střed ostrova tvoří Národní Park Cat Ba, ve kterém je možné trekovat. Na delší výlety se doporučuje pronajmout si průvodce. Ve středu parku je vyhlídka, na kterou jsme se taky vydali. Cesta je dobře značená. Výhled odtud na celý ostrov je překrásný.

Na večer jsme ještě zamířili na místní tři pláže, které jsou kousek za městem. Byli jsme se mrknout jen na dvě z nich. Pláže jsou ukryty v krásných zátokách s výhledem na skály. Mohlo by to být krásné místo, kdyby na nich nezačali stavět hotelové resorty případně je stavěli v souladu s krajinou. Oba hotely jsou hodně vysoké, aby se vůbec do zátoky vešly a jsou trochu jako pěst na oko. Jeden hotel má bazén s tobogánem, jiný nabízí pro turisty možnost svezení na banánech podobně jako je to v Evropě. Na jedné z pláží se hotel teprve staví, takže pláž ani nebyla dostupná ke koupání, ale horší je, že byla zakryta hromadou bordelu ze stavby a odpadky, které odplouvají dál do moře. Bohužel je to jedna ze špatných stránek cestovního ruchu.

Výlet do zátoky na ostrově Cat Ba

Poslední den na ostrově Cat Ba jsme strávili výletem do zátoky, na který jsme se moc těšili a rozhodně stojí za to. Na výlet vyrážíte se skupinou, což sice pro někoho nemusí být ideální, ale dostanete se na úžasná místa.

První zastávku jsmě udělali kvůli projížďce na kajaku. Kajaky jsme dostali půjčené na 1,5 hodiny. Měli jsme tak dost času proplouvat zátokou a jeskyněmi. Užívali jsem si klidu a focení. Tyto hromadné výlety mají většinou jednu výhodu, a to je jídlo. Obvykle během dne dostanete minimálně oběd. Ten náš byl opravdu bohatý od rýže přes tofu, mušle až po závitky. Dostali jsme ho hned po projížďce na lodi.

Odpoledne jsme měli zastávku na Lan Ha Bay, kde byla i možnost šnorchlování. To jsme ani nezkusili, protože nebylo nic vidět. Bohužel tady tak průzračné moře jako třeba v Thajsku nenajdete. Ale ta pláž! Lan Ha Bay je jedna z nejhezčích pláží v zátoce. Je ale dost malinká, takže na delší válení u moře to není.

Další zastávkou byl Monkey Island. Tady jsme měli čas asi dvě hodinky, protože součástí ostrova je i krátký výšlap na vyhlídku. Z vyhlídky je vidět celá zátoka i ostrov. Vietnamci tam většinou vyrazí jen v žabkách, což je trošku nebezpečný pro ně i pro ostatní. Opice jsme cestou nepotkali, ale na pláži jich je požehnaně. Místní si z nich udělali turistickou atrakci, a tak už jsou tak trochu připraveny „pózovat“. Na turisty jsou opičky zvyklé a nejsou nebezpečné. Občas seberou někomu třeba čepici nebo někomu skočí na rameno. S tím je potřeba počítat. Při příjezdu i odjezdu na ostrov je potřeba přesednout z lodě na malé „převozní“ loďky. Je celkem sranda sledovat Vietnamce a jejich reakce. Vietnamci obvykle vyrazí na pláž nebo túru v žabkách, šatech nebo lodičkách, a tak se občas stane, že skončí v moři nejen jejich žabky, ale i oni. Tuto podívanou můžete sledovat z místní restauračky a dát si třeba jeden z výborných ovocných smoothie.

Náš výlet do zátoky se chýlil ke konci, ale cestou zpět jsme ještě projeli Fishing Village (rybářskou vesnicí). Žijí zde rybáři se svými dětmi a celou rodinou. Ve vesnici mají vše, co k životu potřebují včetně restaurací a barů. Jedině děti musí každý den jezdit na Cat Ba do školy. Některé domky mají dokonce i psa, který běhá po „zahradě“. Rybáři vypadají docela chudě, ale prý si vydělají až několik milionů dolarů.

Výlet jsme si užili a rozhodně ho doporučujeme všem, kteří na Cat Bu vyrazí. My jsme za něj zaplatili 350k dongů. Nicméně ceny se pohybují různě. Pokud vám nevadí si připlatit, můžete se dostat i do některého z domků ve Fishing Village a třeba i ochutnat místní specialitu.

Náš pobyt na ostrově tímto výletem skončil a my začali plánovat, co dál. Původní plán byl vyrazit nočním busem přímo do Ha Giang. Davidovi kamarádi ale byli zrovna v Hanoji, tak jsme to trochu přeplánovali a rozhodli se, že strávíme jeden den a noc v Hanoji, pak vyrazíme na dva dny do Ninh Binh a teprve odtud do Ha Giang, aby nám to vyšlo na nedělní trhy na severu.

The post Nejkrásnější zátoka ve Vietnamu: Cat Ba appeared first on Ještě jedna cesta.