Po prvním treku v NP Patagonia jsme se rozhodli vrátit do města Cochrane, protože jsme potřebovali vyřídit mezinárodní pojištění na autíčko. S internetem v Patagonii to není nic moc a není se čemu divit. Uprostřed ničeho (hor) není signál vůbec a dočkáte se ho pouze ve městě. 🏙
Druhý den jsme se vydali zpět a tentokrát si národný park projeli úplně celý. 🚗 Měli jsme totiž namířeno na trek okolo jezera Lago Chico. Už jen samotná cesta stála rozhodně za to. Stáda lam, louky a v dálce zasněžené vrcholky hor. To je prostě nádhera.
Kromě treku jsme v tento den měli v plánu poprvé překročit hranice. Měli jsme štěstí, že jsme si vybrali zrovna tento malinký přechod, kde za den projde max. 10 lidí. Proč? Neobešlo se to bez problému. 😱🛑 Při příletu do Chile jsme totiž měli dostat papír o našem vstupu na území státu, který jsme ovšem nedostali. Ano, věděli jsme o něm a už po příletu jsme se divili, že nám ho nikdo nedal. Nicméně jsme byli každý u jiné přepážky, neměl ho ani jeden z nás a tak jsme se řekli, že se třeba něco v systému změnilo. No, nezměnilo. Na hranicích nás tedy čekalo nemilé překvapení. 🙅♀️ Tento papír je prý pro výjezd ze země nezbytný a musí ho mít každý. Chvíli jsme tam přešlapovali a snažili se domluvit, jestli by to teda nějak nešlo, když nám ho nikdo nedal. No, jasně, že šlo. Uf. Papír jsme vyplnili zpětně přímo tam a rovnou ho odevzdali. Vyplnili jsme potřebné informace k autu a mohli frčet dál. Na straně Argentiny už žádný problém nebyl. 🇦🇷 🙃 A tak jsme úspěšně překročili naše první hranice a zakempovali v nádherná měsíční krajině uprostřed absolutního ničeho. Jestli jsme si v Chile říkali, že jsou to ohromné dálky bez obydlených částí, tak tady to teprve stojí za to.